JABLKO

[heb. tap·puʹach].

Je mnoho dohadů o tom, který strom a které ovoce jsou vlastně myšleny hebrejským slovem tap·puʹach. Tento výraz označuje něco, co je význačné svou vůní neboli svým aróma. Je odvozen od kořene na·fachʹ, což znamená „vanout; chvět se; lapat po dechu“. (1Mo 2:7; Job 31:39; Jer 15:9) K tomuto námětu M. C. Fisher napsal: „Na první pohled se zdá, že spojitost [se slovem na·fachʹ] je významově odlišná, ale pojmy ‚dýchat‘ a ‚vydávat vůni‘ spolu souvisejí. Vedlejší tvar puah má významy: ‚vanout‘ (o větru) i ‚vydávat příjemnou vůni, být voňavý‘.“ (Theological Wordbook of the Old Testament, R. L. Harris, ed., 1980, sv. 2, s. 586)

Navrhovalo se, aby se místo výrazu jablko používala jiná slova, například pomeranč, citrón, kdoule a meruňka. Hlavním důvodem, proč by se slovo jablko nemělo používat, byla námitka, že téměř celá Palestina má horké a suché podnebí, které je pro pěstování jablek nepříznivé. Nicméně příbuzné arabské slovo tuffah označuje v první řadě „jablko“, a je pozoruhodné, že právě toto slovo zůstalo v arabštině použito pro ekvivalenty hebrejských místních jmen Tappuach a Bet-tappuach (zřejmě tak byla nazvána proto, že pěstování tohoto ovoce bylo v jejich okolí velmi rozšířené). (Joz 12:17; 15:34, 53; 16:8; 17:8) Ta místa nebyla položena v nížinách, ale v kopcovité krajině, kde je podnebí většinou poněkud mírnější. Navíc, možnost jistých změn podnebí v minulosti nemůžeme úplně vyloučit. Dnes jabloně v Izraeli rostou, a tak se zdá, že to uspokojivě odpovídá popisu v Bibli. William Thomson, který v 19. století strávil mnoho let v Sýrii a Palestině, dokonce uvedl, že jabloňové sady objevil v oblasti Aškalonu na Filistejských pláních. (The Land and the Book, revidoval J. Grande, 1910, s. 545, 546.)

O jabloni (Pyrus malus) se zmiňuje především Šalomounova píseň, kde je vyznání lásky pastýře, společníka Šulamitky, přirovnáno k příjemnému stínu jabloně a ke sladkosti jejího ovoce. (Pís 2:3, 5) Král přirovnává dech Šulamitky k vůni jablek. (Pís 7:8; viz také 8:5.) Odpovídá tomu i vyjádření v Příslovích (25:11), kde je o vhodné mluvě řečeno, že je jako „zlatá jablka v stříbrných řezbách“. Jediná další zmínka o jablku je u Joela 1:12. Tradiční názor, že jablko je ono zakázané ovoce v Edenu, není nijak biblicky podložen.