ATAROT

[koruny [tedy „kruhové ohrady“]].

1. Město na vých. straně Jordánu; patřilo k městům, která si vyžádaly do vlastnictví kmeny Gad a Ruben. Tento kraj byl považován za mimořádně vhodný pro chov hospodářských zvířat těchto kmenů. (4Mo 32:1–5) Město pak znovu vybudovali Gadovci. (4Mo 32:34)

V 10. a 11. řádku nápisu na Moabském kameni krále Meši (na Mešově stéle) je o tomto místě také zmínka. Mimo jiné je zde uvedeno: „Muži Gadu bydleli v zemi Atarot odedávna, a král Izraele pro ně vystavěl Atarot; ale já jsem proti tomu městu bojoval a zmocnil se ho a pobil jsem všechny lidi toho města . . . A přivedl jsem odtud Arela (nebo Oriela), jeho náčelníka . . . a usadil jsem tam muže ze Šaronu a muže z Macharitu.“ (Ancient Near Eastern Texts, J. B. Pritchard, ed., 1974, s. 320)

Toto místo je obvykle ztotožňováno s dnešním místem zvaným Chirbet ʽAttarus, na V od Mrtvého moře a asi 13 km na SZ od Dibonu (který je ve 4Mo 32:3 uveden po Atarotu). Sutiny leží na záp. úbočí hory téhož jména, vysoké asi 750 m. Toto místo je sice na území Rubena, ale zdá se, že se o kmenové území do jisté míry dělily kmeny Ruben a Gad.

2. Město na hranici mezi územím Efrajima a územím Benjamína. (Joz 16:2) Bezpochyby je totožné s městem Atarot-addar, o němž je zmínka u Jozua 16:5 a 18:13. V tomto posledním verši se o něm říká, že tvoří část sev. hranice Benjamína a že leží „na hoře, která je na jih od Dolního Bet-choronu“.

3. Město na sv. hranici kmene Efrajim. (Joz 16:7)