BALAK

[zpustošil].

Ctitel Baala, moabský král, který panoval v 15. století př. n. l., syn Cippora. Když Balakův lid viděl, co Izrael udělal Amorejcům, polekal se a ‚zděsil se až k nevolnosti‘. Společně s Midianem poslal Balak pro Baláma do města Petor na řece Eufrat, aby přišel z Mezopotámie a proklel Izrael ‚zlověstnou mocí‘, přičemž doufal, že tím získá nějakou vojenskou výhodu. (4Mo 23:21) „Pohleď,“ řekl Balak Balámovi, „[Izraelité] pokryli zemi, kam až se dohlédne, a bydlí přímo přede mnou.“ Balám nejdříve nechtěl jít, ale když Balak poslal důstojnější delegaci knížat a zvýšil svou nabídku, s Jehovovým připuštěním ji nakonec chamtivý prorok přijal. Když Balám přišel k břehu Arnonu, Balak mu začal vyčítat: „Proč jsi ke mně [hned] nepřišel? Nejsem skutečně a opravdu schopen tě uctít?“ (4Mo 22:2–37)

Balak vzal Baláma na tři místa, odkud bylo dobře vidět na zástup Izraelitů. Na každém z těchto míst byl proveden týž obětní obřad; Balak dostal pokyn, aby postavil sedm oltářů, na kterých bylo obětováno sedm býků a sedm beranů. Na žádném z těchto míst však Balám Izraelity neproklel, ale na všech jim požehnal. (4Mo 22:41–24:9; Mi 6:5)

Nato „vzplanul proti Balámovi Balakův hněv“. Rozzlobeně zatleskal a vykřikl: „Zavolal jsem tě, abys zatratil mé nepřátele, a pohleď, tys jim už třikrát požehnal do krajnosti. A teď si běž na své místo.“ Ale než tento petorský prorok odešel, předpověděl, že z Jákobova semene vzejde mesiášská „hvězda“. (4Mo 24:10–17; Joz 24:9, 10; Sd 11:25)

Z následujících událostí je patrné, že Balám také „vyučoval Balaka klást kámen klopýtání před izraelské syny, aby jedli věci obětované modlám a aby smilnili“. (Zj 2:14; 4Mo 25:1–18)