STĚTÍ

Určitý způsob trestu smrti, který mojžíšský Zákon nenařizoval. Byla to jedna z forem popravy, kterou používala většina národů. Pokud byl v Izraeli někdo sťat, bylo to obvykle potom, co byl takový člověk usmrcen. Většinou se stětí provádělo proto, aby se smrt toho člověka stala veřejně známou na znamení pohany nebo jako veřejné oznámení rozsudku či varování.

Faraón ‚pozvedl hlavu‘ svého vrchního pekaře, což zjevně znamenalo, že ho nechal stít. (1Mo 40:19) David zasáhl Goliata kamenem ze svého praku, potom vzal Goliatův meč a „nadobro ho usmrtil“ tím, že mu před izraelskou a filištínskou armádou usekl hlavu. Filištínskou armádu zachvátil velký strach a následoval mohutný útěk. (1Sa 17:51, 52) Po smrti Saula mu Filištíni odřízli hlavu od těla, které potom s těly jeho synů pověsili na hradby města Bet-šan. (1Sa 31:9, 12) Ničemní muži Rekab a Baanah zabili Saulova syna Iš-bošeta a uťali mu hlavu, aby ji mohli odnést Davidovi v domnění, že získají jeho přízeň. David je za to nechal zabít. (2Sa 4:5–12) Lidé ve městě Abel Bet-maaka chtěli zachránit své město, proto jednali podle rady jedné moudré ženy a Šebovi, synu Bikriho, usekli hlavu a hodili ji přes hradby Joabovi. Není uvedeno, zda byl Šeba předtím usmrcen, nebo ne. (2Sa 20:15, 21, 22) Starší a významní samařští muži zabili 70 Achabových synů a v koších poslali jejich hlavy Jehuovi do Jezreelu. Tam je složili do dvou hromad u vchodu do městské brány jako doklad o splnění Jehovova rozsudku, který oznámil Elijáš. (2Kr 10:6–10; 1Kr 21:20–22)

Bible uvádí, že na žádost Herodiadiny dcery nechal Herodes Antipas ve vězení stít Jana Křtitele. (Mt 14:8–11; Mr 6:24–28; Lk 9:9) Jan ve vidění ‚viděl duše těch, kteří byli popraveni sekerou za svědectví, jež vydávali o Ježíšovi, a za to, že mluvili o Bohu‘. (Zj 20:4; viz heslo ZLOČIN A TREST.)