BET-CHORON

Dvě města, Horní a Dolní Bet-choron, byla strategicky položena na starověké cestě vedoucí z Joppe a přímořské pláně údolím Aijalon k Betelu nebo ke Gibeonu a Jeruzalému. Dnes na těchto místech stojí dvě novodobé vesnice. Horní: Beit ʽUr el Fauqa (Bet Choron ʽEljon) a dolní: Beit ʽUr et Tahta (Bet Choron Tahton). Horní Bet-choron tedy leží asi 16 km na SZ od Jeruzaléma a Dolní Bet-choron 2,5 km na ZSZ od Horního Bet-choronu. Obě vesnice leží na kopcích.

Postavení (nebo založení) těchto měst se připisuje Šeeře, dceři nebo vnučce Efrajima. (1Pa 7:22–24) Města tvořila část již. hranice kmene Efrajim (Joz 16:3, 5), zatímco o hranici kmene Benjamín je uvedeno, že scházela na „horu, která je na jih od Dolního Bet-choronu“. (Joz 18:13, 14) Vypadá to tedy, že obě města byla vhodně přidělena do dědictví Efrajima. Bet-choron, snad jen jedno z těchto měst, byl potom dán Levitům ze synů Kehata. (Joz 21:20, 22; 1Pa 6:68)

Tato města ležela na hlavní cestě z přímořské pláně do kopcovité krajiny, a proto kolem nich často procházely vojenské síly. V době, kdy Izraelité dobývali Zaslíbenou zemi, Jozue porazil pět amorejských králů, kteří se spojili k boji proti Gibeonu, a ‚pronásledoval je cestou stoupání Bet-choronu‘. Zde Jehova způsobil, že mnoho Amorejců, kteří utíkali „na klesání Bet-choronu“, srazily velké kroupy. (Joz 10:6–12) Někteří učenci se domnívají, že „klesání Bet-choronu“ znamená sestup z Horního Bet-choronu do Dolního Bet-choronu. Mezi oběma městy je výškový rozdíl asi 240 m.

Později, za vlády krále Saula, byla ‚cesta Bet-choronu‘ jednou ze tří cest, které používaly plenitelské oddíly Filištínů, jež vyrážely z Mikmaše. (1Sa 13:16–18) Král Šalomoun obě města vystavěl nebo opevnil, posílil je zdmi, dveřmi a závorou, a to bezpochyby s úmyslem, aby obě města sloužila jako překážka útočícím armádám Egypta nebo Filisteje. (2Pa 8:5) Egyptský Šišak, který napadl Judu za vlády Rechoboama, uvedl Bet-choron jako jedno z měst, která dobyl nebo která jsou v jeho područí. (1Kr 14:25; 2Pa 12:2–9) Když judský král Amacjáš odmítl efrajimské žoldácké vojsko, než se vydal do bitvy s Edomity, tito vojáci ze severního království, jehož hlavním městem bylo Samaří, vyjádřili svůj hněv nad odmítnutím tak, že dělali nájezdy na judská města až po Bet-choron. (2Pa 25:5–13)