BET-ŠEMEŠ

[dům slunce].

Takto jsou v biblické zprávě pojmenována čtyři města.

1. Město, které leželo na sev. hranici Judy a které je ve výčtu měst uvedeno mezi Kesalonem a Timnahem. (Joz 15:10) Jako Ir-šemeš (což znamená „město slunce“) je zjevně označeno u Jozua 19:41, kde je uvedeno jako pohraniční město kmene Dan, který byl sev. sousedem Judy. Kmen Juda později přenechal Bet-šemeš Levitům jako kněžské město. (Joz 21:13, 16; 1Pa 6:59)

Bet-šemeš bývá ztotožňován s Tell er-Rumeile (Tel Bet Šemeš) ležícím záp. od rozvalin byzantského města nedaleko dnešního ʽAin Šems. Toto místo si částečně zachovalo starověké jméno. Bet-šemeš tedy ležel asi 26 km záp. od Jeruzaléma, na hlavní cestě, která odtud vedla do filištínských měst Ašdod a Aškalon. Z vojenského hlediska byl Bet-šemeš nepochybně strategickým místem, protože ovládal horní část říčního údolí Sorek a jeden z hlavních přístupů z pobřežních plání do oblasti Šefela a do judských hor. Výkopy, které byly na tomto místě provedeny, ukazují, že dějiny města sahají do starověku a že tam je jasně patrný filištínský vliv.

Filištíni postižení nemocí poslali Jehovovu truhlu zpět do Izraele. Krávy, které táhly vůz, se samy vydaly směrem k tomuto levitskému městu Bet-šemeš. Ovšem kvůli tomu, že se někteří jeho obyvatelé na truhlu smlouvy podívali, což bylo nesprávné, přišlo 70 z nich o život. (1Sa 6:9–20) Vyjádření „padesát tisíc mužů“, které se objevuje v 1. Samuelově 6:19, v hebrejštině není se ‚sedmdesáti muži‘ spojeno žádnou spojkou. Někteří znalci se proto domnívají, že to svědčí o tom, že se jedná o nějakou dodatečnou vsuvku. Josephus (Židovské starožitnosti, VI, 16 [i, 4]) se ve svém pojednání o této biblické zprávě zmiňuje pouze o 70 mužích, kteří byli zabiti; o těch 50 000 vůbec nemluví. (Viz 1Sa 6:19, ppč.)

Bet-šemeš byl jedním z měst zapojených do administrativního opatření krále Šalomouna — zajišťovat potraviny pro královský dům. (1Kr 4:7, 9) V Bet-šemeši byly nalezeny dlouhé, úzké místnosti, které byly údajně využívány jako sýpky, a také obrovské silo vyložené kameny, které mělo v průměru asi 7 m a bylo téměř 6 m hluboké. Četné lisy na víno a na olej, které tam byly objeveny, jsou dokladem toho, že tato oblast byla, pokud jde o olej a víno, velmi produktivní.

Král Amacjáš (858–830 př. n. l.) nerozumně vyzval izraelského Jehoaše k boji a u Bet-šemeše byl poražen a zajat. (2Kr 14:9–13; 2Pa 25:18–23) Za vlády Achaza (761–746 př. n. l.) došlo k tomu, že důsledkem mravního úpadku národa a jeho nevěrnosti Bet-šemeš padl do rukou Filištínů. (2Pa 28:18, 19) V Bet-šemeši bylo vykopáno ocejchované ucho džbánu, na němž je nápis „patřící Eljakimovi, správci Jaukina [zkrácená forma jména Jehojakin]“. Má se za to, že se zde mluví o králi tohoto jména a že je to možná důkaz toho, že judské království časem opět zbavilo Filištíny vlády nad městem.

2. Opevněné město na území kmene Naftali. (Joz 19:35–39) Kananejci, kteří žili v tomto městě, sice nebyli vyhnáni, ale museli pro Naftaliovce vykonávat nucené práce. (Sd 1:33) Není známo, kde město ve starověku leželo.

3. Město patřící kmeni Isachar poblíž Jordánu. (Joz 19:22, 23) Jsou uváděna různá místa, ale někteří znalci se přiklánějí k tomu, že město je totožné s místem el-ʽAbeidije na březích Jordánu, asi 3 km již. od Galilejského moře a asi 16 km vých. od hory Tabor. Starověké jméno je pravděpodobně zachováno ve jménu nedalekého Chirbet Šamsawi.

4. Město v Egyptě, o němž se mluví v Jeremjášově proroctví o zničení, které má na tento národ přijít. (Jer 43:13) Má se za to, že je identické s městem Héliopolis (což znamená „Město slunce“), které leží na sv. okraji dnešní Káhiry. Na jiných místech v biblické zprávě je město označováno egyptským jménem On. (Viz heslo ON č. 2.)