KELUB

[koš; klec].

1. Potomek Judy; bratr Šuchy, otec Mechira. (1Pa 4:1, 11) Přepis tohoto jména jako ‚Kelub‘ je založen na masoretském textu a v této formě se objevuje v některých překladech Bible. (EP, JB-č, NS; viz také KB.) V řecké Septuagintě, v syrské Pešitě a v latinské Vulgátě (v klementinské revizi) je však nazýván Kaleb, a proto se tato forma vyskytuje i v Hegerově překladu Starého zákona a v Hejčlově překladu Bible české.

2. Otec Ezriho, jenž za vlády krále Davida sloužil jako dozorce nad těmi, kdo obdělávali pole. (1Pa 27:26)