DELAJÁŠ

[Jehova [k sobě] přitáhl [a zachránil]].

1. Áronský kněz v době Davidově, který byl losem určen jako hlava 23. kněžského oddílu. (1Pa 24:1, 5, 18)

2. Syn Šemajášův; jedno z knížat na dvoře krále Jehojakima; slyšel Baruka, jak čte z Jeremjášovy knihy, a zřejmě to hlásil králi. Potom, když byl svitek čten před Jehojakimem, Delajáš a dvě další knížata marně krále prosili, aby svitek nepálil. (Jer 36:11–26)

3. Předek jistých lidí, kteří v roce 537 př. n. l. přišli do Jeruzaléma se Zerubbabelem, ale nemohli doložit, že jsou Izraelité. (Ezr 2:1, 59, 60; Ne 7:61, 62)

4. Syn Mehetabelův a otec Šemajášův. Šemajáše najali Sanballat a Tobiáš, aby místodržitele Nehemjáše zastrašoval. (Ne 6:10–13)

5. Jeden ze sedmi synů Eljoenaiových; potomek Davidova syna Šalomouna. (1Pa 3:10, 24)