DIBON

1. Město na V od Mrtvého moře. Moabcům je vyrval Amorejec Sichon, ale později je zabral Izrael, když Izraelité pod Mojžíšovým vedením vcházeli do země. (4Mo 21:25–30)

Starověký Dibon je dnes ztotožňován s místem Dibán, 5 km na S od Arnonu a 21 km na V od Mrtvého moře. Je to místo nedávných intenzívních archeologických výzkumů; v roce 1868 získalo jistou proslulost jako místo, kde byl objeven slavný Moabský kámen. Někteří učenci interpretují záznamy na této stéle, kterou nechal vztyčit moabský král Meša, tak, že Dibon byl jistou dobu jeho hlavním městem (včetně Kericha) a že byl „významným městem Moabu“.

Krátce potom, co Izraelité tuto oblast poprvé dobyli, žili tam příslušníci kmene Gad a „přistoupili k tomu, aby stavěli [nebo přestavěli] Dibon“ a zřejmě prodloužili jeho jméno na Dibon-gad. Dibon-gad je uveden v seznamu míst, kde národ tábořil. (4Mo 32:34; 33:45, 46) Dibon však byl považován za část dědictví kmene Ruben. (4Mo 32:2, 3; Joz 13:8, 9, 15–17) Za vlády krále Eglona Dibon pravděpodobně trpěl pod obnovenou moabskou mocí, dokud nebyl osvobozen díky vítězství soudce Ehuda. (Sd 3:12–30) Jak říká biblická zpráva ve 2. Královské 3:4, 5, o mnoho století později, „jakmile Achab zemřel“, se proti Izraeli vzbouřil moabský král Meša. Bible přesně neříká, jak dlouho jeho povstání trvalo, a je možné, že — jak se Meša chlubí na Moabském kameni — se mu tehdy podařilo připojit několik izraelských měst ke „Kerichu“. Nicméně na rozdíl od Mešova propagandistického nápisu záznamy v Písmu objasňují, že Moab byl na hlavu poražen, když se jeho vojsko dalo do boje proti spojeným silám Izraele, Judy a Edomu. (2Kr 3:4–27)

Za necelých 200 let byl Dibon opět znám jako moabské město, a Izajáš (15:2) proti němu vyslovil prohlášení o zhoubě. O obyvatelích tohoto kraje se proto prorocky říká, že vyšli „k Domu a k Dibonu, k výšinám“ a truchlí nad zničením Moabu.

Někteří učenci zastávají teorii, že Izajáš narážel na nebezpečí hrozící od Asyřanů, které působilo „pláč“ na „výšinách“ poblíž Dibonu; avšak neexistuje žádný záznam o tom, že Asyřané tuto oblast zničili. Když Jehovův služebník Jeremjáš asi o sto let později prorokoval, že Dibon ‚sestoupí ze slávy a posadí se v žízni‘ (Jer 48:18), Izajášovo dřívější proroctví se zřejmě ještě nesplnilo. Jeremjáš tedy přednesl znovu podobné poselství a tak zhoubu Moabu označil za dvojnásobně jistou. Někdy po pádu Jeruzaléma v roce 607 př. n. l., když Nebukadnecar úplně zničil Moab, nechal možná obyvatele Dibonu nejen ‚žíznit‘ po přepychu své bývalé slávy, ale také je nechal opuštěné jako pokořené zajatce, doslova žíznící po vodě a jiných životních potřebách. (Jer 25:9, 17–21)

V Dibonu byly nalezeny velké zásoby pozoruhodně zachovalého obilí, které se datuje asi do druhé poloviny prvního tisíciletí př. n. l. To, jak se zdá, potvrzuje názor, že kraj Dibonu, který je i dnes úrodnou oblastí, byl kdysi obilnicí Palestiny.

Někteří komentátoři považují Dibon za totéž město jako Dimon u Izajáše 15:9. (Viz heslo DIMON.)

2. Místo v Judě (Ne 11:25), o kterém se někteří učenci domnívají, že je totožné s Dimonou. (Joz 15:22; viz heslo DIMONA.)