EGLON

[malé tele].

1. Moabský král za dnů soudců; utlačoval Izraelity 18 let, „protože činili to, co bylo špatné v Jehovových očích“. (Sd 3:12–25) Eglon stál v čele spiknutí Moabců, Ammonitů a Amalekitů, kteří zaútočili na Izrael. K Eglonovu pádu došlo tehdy, když mu levák Ehud přinesl obvyklý tribut a pak řekl: „Mám pro tebe tajné slovo, králi.“ Eglon byl právě ve své soukromé chladné místnosti na rovné střeše svého paláce; poslal pryč své služebníky a povstal ze svého trůnu, aby přijal to, co Ehud označil jako „Boží slovo“. Nato Ehud vrazil Eglonovi do jeho velmi tlustého břicha dvojsečný meč, takže „za čepelí vnikal také jílec“ a „začaly vycházet výkaly“. K textu Soudci 3:22 Clarkeovo dílo Commentary uvádí: „Obsah střev buď vycházel ranou, nebo došlo k vyprazdňování přirozenou cestou následkem úleku a úzkosti.“

2. Kananejské královské město, jehož král se připojil ke spiknutí proti Gibeonu, když toto město uzavřelo mír s Jozuem a Izraelem. Pět králů, kteří se takto spolčili, Jozue usmrtil a pověsil na kůly; později dobyl Eglon a jeho obyvatele zasvětil zničení. (Joz 10:1–5, 22–27, 34, 35; 12:12) Město pak bylo připojeno k území kmene Juda. (Joz 15:39) Tvrdí se, že původní lokalitou je Tell el-Hesi, který leží asi 25 km na VSV od Gazy a asi 11 km na Z od místa, kde ležel Lakiš — tedy u okraje Filistejské pláně. Starověké jméno se však zachovalo ve jménu rozvalin Chirbet ʽAdžlanu, které leží několik kilometrů odtud.