ELJAKIM

[můj Bůh povstává].

1. Syn Chilkijášův; vrchní správce domu judského krále Ezekjáše, když v roce 732 př. n. l. vpadl do Judy asyrský král Senacherib.

Když byl Šebna stále ještě „nad domem“, prorok Izajáš předpověděl, že bude z tohoto postavení stržen a bude nahrazen Eljakimem, jehož Jehova nazval ‚svým sluhou‘. Ke změně mělo dojít tak, že Eljakimovi bude obléknuto Šebnovo úřední roucho a šerpa. Také měl být na Eljakimovo rameno dán „klíč Davidova domu“. To mělo znamenat, že mu bude svěřen dohled nad královskými komnatami a autorita rozhodovat o tom, kdo může být přijat do královských služeb. (Iz 22:15–24)

V tomto úředním postavení Eljakim, tajemník Šebna a Joach, zjevně zapisovač, vyšli, aby mluvili s rabšakem, který přitáhl k Jeruzalému s velkým vojskem a požadoval, aby se město vzdalo. Tito tři muži pak s roztrženými oděvy ohlásili králi Ezekjášovi slova Senacheribova mluvčího. Ezekjáš poslal Eljakima, Šebnu a starší muže z kněží k Izajášovi, aby se dotazoval Jehovy. (Iz 36:11, 22; 37:1, 2; 2Kr 18:17, 18, 26, 36, 37; 19:1, 2)

2. Judský král, kterého faraón Neko dosadil na trůn a změnil mu jméno na Jehojakim. Eljakim byl syn krále Josijáše. (2Kr 23:34; viz heslo JEHOJAKIM.)

3. Jeden z levitských kněží s trubkami, který byl v průvodu, jejž uspořádal Nehemjáš při zasvěcení obnovených hradeb Jeruzaléma. (Ne 12:31, 41)

4. Předek Ježíšova adoptivního otce Josefa. (Mt 1:13)

5. Předek Ježíšovy pozemské matky Marie. (Lk 3:30)