ELIŠAMA

[můj Bůh slyšel (naslouchal)].

1. Syn Ammihudův z kmene Efrajim; děd Jozuův. (4Mo 1:10; 2:18; 1Pa 7:26, 27) Elišama byl jedním z dvanácti náčelníků, které Jehova určil, aby pomáhali Mojžíšovi a Áronovi při zapisování izraelských synů do vojska. Byl také nad vojskem svého kmene. (4Mo 1:1–4, 17; 2:18; 10:22) Kromě toho, že se po postavení svatostánku účastnil skupinového předložení, které učinili náčelníci, sedmého dne po zasvěcení oltáře Elišama předložil svou vlastní oběť. (4Mo 7:1, 2, 5, 10, 11, 48–53)

2. Syn Jekamjášův z kmene Juda. (1Pa 2:3, 41)

3. Syn, který se narodil Davidovi v Jeruzalémě. Tento Elišama je ve 2. Samuelově 5:15, v 1. Paralipomenon 14:5 a v případě dvou hebrejských rukopisů i v 1. Paralipomenon 3:6 nazýván Elišuou. Za správné jméno se obvykle považuje Elišua. Jméno Elišama se totiž objevuje znovu v 1. Paralipomenon 3:8, a snadno se tedy mohlo písařskou chybou dostat i do verše 6. Avšak hebrejský masoretský text, řecká Septuaginta, syrská Pešita a latinská Vulgáta mají v 1. Paralipomenon 3:6 „Elišama“, a proto byla v Překladu nového světa i v jiných překladech zachována tato forma jména.

4. Další syn, který se Davidovi narodil v Jeruzalémě. (2Sa 5:16; 1Pa 3:8; 14:7)

5. Kněz za dnů krále Jehošafata; on a jiní Levité a knížata „stále procházeli všemi judskými městy a vyučovali mezi lidem“. (2Pa 17:1, 7–9)

6. Tajemník na dvoře krále Jehojakima. (Jer 36:12, 20, 21)

7. Děd Išmaela, vraha židovského místodržitele Gedaljáše. (2Kr 25:25; Jer 41:1–3)