EFRATA

[plodnost].

1. Manželka Kaleba (Kelubaie), syna Checronova z kmene Juda. Provdala se za Kaleba, když byli v zajetí v Egyptě, po smrti jeho manželky Azuby. Efrata se stala matkou Chura a časem prababičkou Becalela, zručného řemeslníka, který se proslavil při budování svatostánku. (1Pa 2:9, 19, 50; 4:4; 2Mo 35:30–35)

2. Zjevně dřívější jméno Betléma nebo jméno, které se používalo na oblast kolem Betléma. Jména Betlém a Efrata se v několika textech vyskytují spolu. Zpráva o Ráchelině smrti uvádí, že Ráchel byla pohřbena „na cestě do Efratu [Efraty], což je Betlém“. (1Mo 35:16, 19; 48:7) Členové Elimelekovy rodiny jsou nazváni „Efratité z Betléma“ a právě tam se vrátila Noemi z Moabu. (Rut 1:2, 19) V požehnání proneseném k Boazovi u příležitosti jeho svatby s Rut bylo uvedeno, aby ‚prokázal svou hodnotu v Efratě a učinil si význačné jméno v Betlémě‘. (Rut 4:11) A nakonec, v proroctví o narození Mesiáše jsou obě jména spojena jako ‚Betlém Efrata‘. (Mi 5:2) Vzhledem k tomu se zdá, že zmínka o Efratě v Žalmu 132:6, který pojednává o Davidově zájmu o truhlu smlouvy, se také vztahuje na Davidovo domovské město. (Viz heslo BETLÉM č. 1.)