VYDÍRÁNÍ

Způsob, jak něco nezákonně získat vyvoláním strachu v neochotném nebo zdráhajícím se člověku, a to násilím, hrozbami nebo jakýmkoli nepatřičným projevem moci. Základní význam řeckého slova, které se překládá jako ‚vyděrač‘ (harʹpax), je „lupič“. (1Ko 5:10, Int) Bible opakovaně varuje před jakýmkoli nespravedlivým ziskem, zvláště v případě těch, kdo jsou v odpovědných či úředních postaveních. (2Mo 18:21; Př 1:19; 15:27)

Když však byla Palestina pod římskou vládou, výběrčí daní se často dopouštěli vydírání. Ve svém postavení měli (a nepochybně i jejich římští páni) mnoho příležitostí k tomu, aby se nepoctivě obohatili na úkor lidu. Ježíš na to možná v jednom podobenství narážel, když mluvil o samospravedlivém farizeovi, který se modlil vedle výběrčího daní a chválil se, že není vyděrač. (Lk 18:11) Výběrčí daní, kteří přicházeli k Janu Křtiteli s dotazem, co mají dělat, dostali radu: „Nevyžadujte víc než daňový poplatek.“ (Lk 3:13)

Zacheus, bohatý vrchní výběrčí daní, který ve svém domě hostil Ježíše, tehdy projevil pokání a odvrátil se od svého špatného jednání slovy: „Cokoli jsem na někom vydíral falešnou obžalobou, vracím čtyřnásobně.“ (Lk 19:2, 8; viz heslo OBŽALOBA.) Zákon však v případech takového pokání a přiznání viny požadoval, aby ošizenému bylo vráceno pouze 120 procent. (3Mo 6:2–5)

V Křesťanských řeckých písmech je vydírání uvedeno společně se smilstvem, modlářstvím, chamtivostí, zlodějstvím, opilstvím, utrháním a homosexualitou mezi věcmi, pro které člověk nebude moci vstoupit do Božího Království. Apoštol Pavel v dopise korintskému sboru řekl, že někteří z nich dříve takové věci dělali, ale byli nyní čistě omyti. Ve světě se sice nemohou zcela vyhnout určitému kontaktu s tímto druhem lidí, ale když takoví lidé o sobě prohlašují, že jsou „bratři“, musí se s nimi úplně přestat stýkat a musí je odstranit ze sboru. (1Ko 5:9–11; 6:9–11)

Křesťanský postoj k vydírání, které má formu úplatku, je patrný na Pavlově případu. Římský místodržitel Felix se pokoušel vymáhat peníze od Pavla tím, že jeho vazbu prodlužoval, až v ní byl Pavel dva roky. Pavel si toho byl vědom, ale nic Felixovi nenabídl. Felixe nakonec vystřídal v úřadu místodržitel Festus. (Sk 24:26, 27)