FESTUS

[z lat. „sváteční; radostný“].

Místodržitel římské provincie Judeje potom, co byl Felix povolán zpět do Říma. (Sk 24:27) Není přesně známo, ve kterém roce došlo k této výměně místodržitelů; Bible a Josephus jsou jedinými zdroji informací, ale o tom, kdy Nero jmenoval Festa, se nezmiňují. Kritici tvoří dva tábory: jedni tvrdí, že Porcius Festus přišel do Judeje již v roce 54 n. l., podle druhých tam přišel teprve v roce 61. Historikové se přiklánějí k názoru, že k tomu došlo mezi rokem 58 a 61 n. l. S největší pravděpodobností nastoupil Festus do úřadu místodržitele roku 58 n. l., jak uvádí Youngova Analytical Concordance to the Bible (s. 342).

Tři dny potom, co přišel do Cesareje, cestoval Festus do Jeruzaléma, pravděpodobně proto, aby se seznámil s problémy lidí, jimž měl vládnout. Pavel byl vězněn v Cesareji; ve vězení byl ponechán od doby, kdy úřad zastával Felix. Židovští přední kněží a předáci neztráceli čas a ihned požádali Festa, aby byl Pavel přiveden do Jeruzaléma; doufali totiž, že si na něho cestou počíhají a zabijí ho. Festus však rozhodl, že Pavel musí být postaven před soud znovu, a nařídil, aby se žalobci dostavili před jeho soudcovský stolec do Cesareje. Po „přelíčení“ byl Festus přesvědčen o Pavlově nevině a později králi Agrippovi II. dosvědčil: „Uvědomil jsem si . . . , že se nedopustil ničeho, co zasluhuje smrt.“ (Sk 25:25) Předtím, když Festus „toužil získat přízeň Židů“, zeptal se Pavla, zda by dobrovolně šel k přelíčení do Jeruzaléma. (Sk 25:9) Pavel však odpověděl: „Nikdo mě jim nemůže vydat jako projev přízně. Odvolávám se k césarovi!“ (Sk 25:11)

Nyní stál Festus před novým problémem. Když vysvětloval Agrippovi, že musí tohoto vězně poslat do Říma, ale nemůže proti němu vznést žádné obvinění, prohlásil: „Zdá se mi totiž nerozumné posílat vězně a ani neuvést obvinění proti němu.“ (Sk 25:27) Agrippa nabídl, že vyslechne Pavla sám, protože doufal, že ten problém vyřeší. Na svou obhajobu pronesl Pavel tak výmluvnou a podnětnou řeč, že Festus vykřikl: „Šílíš, Pavle! Velká učenost tě dohání k šílenství!“ (Sk 26:24) Pavel se potom obrátil na Agrippu tak působivě, že Agrippa poznamenal: „Zakrátko bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem.“ (Sk 26:28) Později Agrippa řekl Festovi: „Ten člověk mohl být propuštěn, kdyby se nebyl odvolal k césarovi.“ Toto rozhodnutí bylo způsobeno jedině božskou prozřetelností; Pán totiž Pavlovi předem oznámil: „Buď odvážný! . . . Budeš vydávat svědectví i v Římě.“ (Sk 23:11; 26:32)

Ve srovnání s útlakem, jímž se vyznačovalo úřadování Felixovo, se způsob, jak vykonával svůj úřad Festus, jeví celkem příznivě. Potíral teroristické bandity, kteří byli známi jako „úkladní vrahové“ neboli Sicarii (muži s dýkou), a také jinak se snažil prosazovat římský zákon. Jedno Festovo rozhodnutí však bylo při odvolání do Říma změněno. Agrippa si vybudoval jídelnu, z níž byl výhled na posvátné chrámové území, a Židé pak vystavěli zeď, aby výhled zakryla. Festus nařídil, aby zeď byla odstraněna, a odůvodnil to tím, že zeď znemožňuje výhled vojákům; ale když bylo proti tomuto rozhodnutí podáno odvolání do Říma, bylo povoleno, aby zeď zůstala stát. Festus zemřel v době, kdy zastával svůj úřad, a po něm nastoupil Albinus.