PŘEDPOVÍDATEL UDÁLOSTÍ

Ten, kdo si připisuje schopnost předpovídat, co se stane v budoucnosti; v Bibli jsou mezi takové lidi počítáni kněží provozující magii, spiritističtí věštci, astrologové a další. (Viz hesla SPIRITISMUS; VĚŠTBA.) Hebrejské slovo jid·deʽo·niʹ, které se překládá jako „ten, kdo z povolání předpovídá události“, pochází z kořene ja·dhaʽʹ (vědět, znát) a poukazuje na poznání, jež je obyčejným lidem skryté. Často se objevuje ve spojitosti se slovem ʼóv, jež znamená ‚spiritistické médium‘. (5Mo 18:11) Někteří lidé ovládali okultní síly na základě spojení s démony, tzn. s ničemnými anděly, Božími nepřáteli, kteří jsou podřízeni panovníkovi démonů, Satanu Ďáblovi. (Lk 11:14–20) Ve starověku takoví předpovídatelé událostí používali různé metody, aby se dozvěděli, co mají předpovídat: pozorovali hvězdy (Iz 47:13), zkoumali játra a jiné vnitřní orgány obětovaných zvířat (Ez 21:21), vykládali znamení (2Kr 21:6), dotazovali se tzv. duchů mrtvých a podobně. (5Mo 18:11)

Život Egypťanů podobně jako život Babylóňanů do značné míry řídili jejich věštci. (Iz 19:3) Naproti tomu praví Boží služebníci si u takových lidí nikdy informace nezískávali. Když Izraelité krátce po svém osvobození z otroctví v Egyptě dostali Zákon, přísně jim zakazoval, aby se radili s těmi, „kdo z povolání předpovídají události“. (3Mo 19:31) Každý, kdo by s těmito lidmi měl „nemravný styk“, měl být z řad Božího lidu odříznut (usmrcen). A o každém, kdo pěstoval tento druh umění, zákon dále říkal: „A pokud jde o muže nebo ženu, v nichž se prokáže být duch média nebo duch předpovídání, měli by být zcela jistě usmrceni.“ (3Mo 20:6, 27) Když se téměř po 40 letech Izrael chystal vstoupit do Zaslíbené země a vyhnat tamní obyvatele, bylo mu připomenuto: „Nebudeš se učit činit podle odporných věcí oněch národů. Neměl by se v tobě najít nikdo, . . . kdo se radí se spiritistickým médiem nebo s tím, kdo z povolání předpovídá události, ani nikdo, kdo se dotazuje mrtvých.“ (5Mo 18:9–11)

Za dalších více než 350 let první izraelský král Saul odstranil ze země všechny, kdo z povolání předpovídali události, ale před svou smrtí se natolik odklonil od Jehovy, že osobně vyhledal ženu z En-doru, která byla „znalkyní spiritistických praktik“, aby mu předpověděla budoucnost. Žena se zprvu bála provozovat své magické umění, ale když Saul trval na tom, aby mu ‚vyvedla Samuela‘, určité vidění vyvolala. Podobu tohoto vidění popsala takto: „Je to stařec, který vystupuje a přikrývá se pláštěm bez rukávů.“ Saul byl přesvědčen, že to je prorok Samuel. (1Sa 28:3, 7–19) Ve skutečnosti to však Samuel být nemohl, protože ten byl mrtvý a mrtví „si neuvědomují naprosto nic“. (Ka 9:5) Kdyby byl Samuel naživu, rozhodně by neměl nic společného se spiritistickým médiem, a ani Jehova Bůh a jeho svatí andělé by s nikým takovým nespolupracovali. Sám Bůh řekl svému lidu: „V případě, že by vám říkali: ‚Obraťte se na spiritistická média nebo na ty, kdo mají ducha předpovídání, kdo pípají a tlumeným tónem pronášejí výroky‘ — neměl by se každý lid obracet na svého Boha? Měl by se snad obracet na mrtvé ve prospěch živých? K zákonu a k osvědčení!“ Dále Jehova říká: „Určitě budou říkat, co je podle tohoto prohlášení, jež nebude mít žádné světlo úsvitu.“ (Iz 8:19, 20)

Skoro 400 let po období Saulova panování judský král Manasse „ve velkém měřítku činil to, co bylo špatné v Jehovových očích, aby ho urážel“; mimo jiné se také radil s těmi, kdo z povolání předpovídali události, a těmto lidem se za jeho vlády dařilo velmi dobře. (2Kr 21:6; 2Pa 33:6) Ty všechny musel ze země odstranit Manasseho vnuk, spravedlivý král Josijáš. (2Kr 23:24)

V Křesťanských řeckých písmech je pouze jediná zmínka o démonském předpovídání budoucnosti, a to při popisu situace ve Filipech, kdy se apoštol Pavel setkal s ‚nějakou služkou, která měla ducha, démona věštby‘, a tu dívku od démona osvobodil. Dívka opatřovala svým pánům velký zisk tím, že „provozovala umění předpovídat“. Ve Filipech se projevilo, že takové předpovídání je opravdu démonské a zcela v odporu proti Bohu. Páni té dívky, z níž byl vyhnán démon, tam totiž způsobili Pavlovi velké potíže tím, že Pavla a jeho druha Sila dovedli k městským magistrátům, kteří dali příkaz, aby byli Pavel a Silas zbiti, a pak je uvrhli do vězení. (Sk 16:12, 16–24)