CHELDAI

[možná „slepec“ [viz heslo SLEPEC]].

1. Hlava dvanácté skupiny, kterou David zorganizoval pro měsíční službu; potomek Otniela. (1Pa 27:1, 15) Byl to Netofan, a pravděpodobně to tedy byl ten silný muž, jenž se nazýval Cheleb a Cheled, syn Netofana Baanaha. (2Sa 23:8, 29; 1Pa 11:26, 30)

2. Muž, který se vrátil z Babylóna a jehož stříbro a zlato byly použity na výrobu koruny pro velekněze Jozua. (Ze 6:10, 11) Ve 14. verši je tento Cheldai nazván jako Helem.