HENA (II)

[heb. koʹfer].

Keř, který má na koncích větví laty s malými krémovitými květy o čtyřech okvětních lístcích; jejich silná vůně je oblíbena zejména u národů Středního východu. Větévka heny se často přidává do vázaných květin a ženy ji nosí ve vlasech či na prsou. Už od starověku se hena používá také v kosmetice.

Tento keř, henovník bezbranný (Lawsonia inermis), v Palestině stále roste jako planá rostlina a dorůstá do výšky nejvýše 4 m. V Bibli je o něm zmínka pouze v Šalomounově písni (1:14; 4:13; 7:11).

Henová kaše, která se připravuje z usušených a na prášek umletých listů rostliny, se používá v kosmetice. Když se tato kaše smyje, zůstane po ní obvykle oranžové nebo načervenalé zabarvení. Hena se používá k barvení nehtů na rukou i na nohou, k barvení konečků prstů, k barvení rukou, nohou, vousů, vlasů, a dokonce hřív a ocasů koní, a také k barvení kožešin a kůže. Hebrejský kořen, od něhož je slovo koʹfer údajně odvozeno, bývá definován jako „pokrýt“, což ukazuje na použití heny jakožto barviva. (Srovnej 1Mo 6:14.)