JEKONJÁŠ

[Jehova pevně ustavuje].

Judský král, který vládl pouze tři měsíce a deset dní před tím, než ho v roce 617 př. n. l. Nebukadnecar odvedl do Babylóna; syn Jehojakima a vnuk dobrého krále Josijáše. (1Pa 3:15–17; Es 2:6; Jer 24:1) Jeho jméno bývá někdy zkracováno na Konjáš. (Jer 22:24; 37:1) V určitých překladech je někdy psáno jako Jechoniáš (Mt 1:11, 12, EP; Pe; RS), ale většinou se vyskytuje ve tvaru Jehojakin. (2Kr 24:6, 8–15; viz heslo JEHOJAKIN.)