JALOVEC

1. [Heb. beróšʹ]. Hebrejskému výrazu pro tento strom jsou připisovány různé významy jako „jedle“ a „cypřiš“; někteří lexikografové však doporučují slovo jalovec a mají to dobře podloženo. (Viz Lexicon in Veteris Testamenti Libros, L. Koehler a W. Baumgartner, Leiden, 1958, s. 148; The Interpreter’s Dictionary of the Bible, G. A. Buttrick, ed., 1962, sv. 2, s. 293.) Strom byl dovážen králem Šalomounem z Libanonu (1Kr 5:8–10; 9:11; 2Pa 2:8), a proto se možná jedná o jalovec Juniperus excelsa — vysoký, statný stále zelený strom, který dorůstá do výšky 20 m, má rozložité větve, malé lístky, které se podobají šupinám, a tmavé kulaté plody. Strom silně voní. Dřevo tohoto jalovce bylo vysoce ceněno pro svou trvanlivost.

Jalovec Juniperus excelsa se přirozeně vyskytuje v Libanonu a pravidelně je s touto zemí spojován, protože je spolu s dalšími stromy uveden jako „sláva Libanonu“. (2Kr 19:23; Iz 14:8; 37:24; 60:13) Žalmista mluví o jalovci jako o ‚domě‘ neboli hnízdišti čápa. (Ža 104:17) Jalovcové dřevo se používalo ve velkém množství, když Šalomoun stavěl chrám. (2Pa 3:5) Z jalovcového dřeva byla udělána křídla hlavních dveří (1Kr 6:34) a byla jím obložena podlaha. (1Kr 6:15) Na jiném místě se zase mluví o tom, že toto dřevo se používalo na krovy (Pís 1:17), na oplaňkování lodí (Ez 27:5), na násady kopí (Na 2:3) a na hudební nástroje (2Sa 6:5). Jalovec byl bujný strom, a proto se v proroctvích o obnově používal k popisu krásy a velké úrodnosti, která nastane v zemi Božího lidu. (Iz 41:19; 55:13; 60:13)

2. [Heb. ʽaró·ʽerʹ nebo ʽar·ʽarʹ]. Arabské slovo ʽarʽar je určitou pomocí při určování totožnosti tohoto stromu a pravděpodobně se jedná o jalovec Juniperus phoenicia, zakrslý strom, který roste v oblasti Sinaje a také v Edomské poušti. Kořenné hebrejské slovo, z něhož je toto slovo odvozeno, obsahuje myšlenku „nahoty“ nebo myšlenku být „obnažen“ (srovnej Ža 102:17). Shodně s tím je tento zakrslý jalovec popsán jako strom, který má spíše ponurý vzhled a roste v kamenitých částech pouště a na skalních útesech. Je vhodně použit v Jeremjášově knize, kde muž, jehož srdce se odvrací od Jehovy, je přirovnáván k „osamocenému stromu [ʽar·ʽarʹ] na pouštní pláni“, a objevuje se také ve varování určeném Moabcům, aby se dali na útěk a stali se „podobnými jalovci [ka·ʽaró·ʽerʹ] v pustině“. (Jer 17:5, 6; 48:1, 6, viz však Rbi8, ppč.)