KENIZEJEC

[z Kenaza; (patřící ke) Kenazovi].

1. Příslušník neizraelského národa z Kanaánu nebo jeho okolí; území tohoto národa slíbil Jehova Abramovu semeni. (1Mo 15:18, 19) Kenizejci zjevně přitáhli do Negebu z JV a snad se rozšířili po části Edomu a po již. části pozdějšího území Judy, ještě předtím než Izraelité dobyli Zaslíbenou zemi.

Někteří badatelé Kenizejce spojují s edomským šejkem Kenazem, potomkem Esaua a Elifaza (1Mo 36:15, 16); jsou tedy považováni za význačnou edomskou rodinu. Není však jisté, kdo byl skutečně patronymickým předkem Kenizejců, protože Bible o tom neuvádí žádné podrobnosti. To, že v Abramově době Jehova uvedl Kenizejce mezi obyvateli území, které se mělo stát vlastnictvím Abramova semene (1Mo 15:18, 19), vyvrací názor, že Kenizejci byli potomky Esaua, protože ten se tehdy ještě nenarodil.

2. Věrný Kaleb je nazýván „syn Kenizejce Jefunneho“. (4Mo 32:12; Joz 14:6, 14) Jefunne mohl být potomkem někoho z neizraelských Kenizejců (1Mo 15:18, 19), kdo se s potomky Jákoba (Izraele) spříznil sňatkem s Izraelitkou. Je však pravděpodobnější, že v případě Kaleba je jméno Kenizejec odvozeno od některého judského předka jménem Kenaz, jenž byl hlavou rodiny; také se tak jmenoval Kalebův bratr. (Joz 15:17; Sd 1:13; 1Pa 4:13)