KIŠON (ŘÍČNÍ ÚDOLÍ)

Potok ztotožňovaný s potokem jménem Nahr el-Muqattaʽ (Nachal Qišon). Kišon se vine sz. směrem z pahorků blízko Taanaku přes nížinu Jezreel neboli Esdrelon (ʽEmeq Jizreʽel), potom protéká úzkou průrvou mezi horou Karmel a výběžkem galilejských vrchů, vtéká na pláň Akko (Akre) a nakonec se vlévá do Středozemního moře. Vzdálenost mezi pramenem Kišonu a jeho ústím v zátoce Akko je vzdušnou čarou asi 37 km. Na jaře je Kišon široký asi 6 m a při průtoku plání Jezreel se v její záp. části rozšíří asi o 3 m. Největší šíře, a to asi 20 m, dosahuje Kišon na pláni Akko. Kromě posledních 10 km svého toku je Kišon v létě zpravidla vyschlý. V období dešťů se však změní v prudkou bystřinu, která se vylévá z břehů a smete všechno, co jí stojí v cestě. Pláň, kterou Kišon protéká, se pak změní v mokřinu.

V době, kdy žili Barak a Debora, mělo říční údolí Kišon významnou úlohu při osvobození Izraelitů od útlaku ze strany Kananejců. Barak a jeho oddíly zaujali postavení na hoře Tabor. Tato akce vylákala vojevůdce Siseru, a ten se svým silně vyzbrojeným vojskem a 900 válečnými vozy přitáhl ke Kišonu. (Sd 4:6, 7, 12, 13) Zdálo se, že z vojenského hlediska jsou Izraelité v nevýhodě. Barak však podle pokynu sestoupil společně se svými 10 000 muži z hory Tabor a utkal se s nepřítelem v bitvě. Tehdy zasáhl Jehova Bůh. „Z nebe bojovaly hvězdy, bojovaly ze svých oběžných drah proti Siserovi.“ (Sd 4:14, 15; 5:20)

Podle židovské tradice, kterou ve svých spisech podchytil Josephus, „přišla velká bouře s přívalem deště a krupobití; a vítr hnal Kananejcům do tváře déšť, takže dobře neviděli a jejich luky a praky jim nebyly k ničemu“. (Židovské starožitnosti, V, 205 [v, 4]) Takový liják by změnil půdu v bahno, v němž by se dvoukolé vozy nemohly pohybovat, koně by se bořili do bláta a nepřátelé by v hrůze prchali před Barakovými muži. Ať to bylo jakkoli, s Jehovovou pomocí „celý Siserův tábor padl ostřím meče. Nezůstal ani jediný.“ (Sd 4:15, 16; viz také Ža 83:9, 10.) Mrtvá těla nepřátel byla patrně smetena zrádnou bystřinou Kišon. (Sd 5:21) Sisera sám unikl pěšky, ale potom zahynul potupnou smrtí rukou ženy Jael, manželky Kenity Chebera. (Sd 4:17–21)

Později, za vlády izraelského krále Achaba, prorok Elijáš pobil v říčním údolí Kišon 450 Baalových proroků. (1Kr 18:22, 40)

Předpokládá se, že ‚megiddské vody‘ (Sd 5:19) a ‚říční údolí, které je před Jokneamem‘ (Joz 19:11), jsou totožné s Kišonem.