KEHATOVEC

[z Kehata; (patřící ke) Kehatovi].

Potomek Kehata, hlavy rodiny, jednoho ze tří synů Leviho. (1Mo 46:11; 4Mo 26:57) „Kehatovci“ neboli „Kehatovi synové“ se dělili na čtyři rodiny podle potomků čtyř Kehatových synů: na Amramovce, Jiccharovce, Hebronovce a Uzzielovce. (4Mo 3:19, 27) Náčelníkem Kehatovců byl v době, kdy Izrael tábořil u hory Sinaj (1513 př. n. l.), Uzzielův syn Elicafan. (4Mo 3:30)

Mojžíš a Áron byli Kehatovci z Amramovy rodiny (2Mo 6:18, 20); vzpurný Korach byl Kehatovec z Jiccharovy rodiny (4Mo 16:1) stejně jako věrný prorok Samuel. (1Sa 1:1, 19, 20; 1Pa 6:33–38)

Sčítáním lidu v pustině Sinaj se zjistilo, že mužů, kteří patřili k rodinám Kehatovců, od jednoměsíčního výše bylo 8 600. (4Mo 3:27, 28) Podle některých rukopisů řecké Septuaginty jich bylo 8 300. Když se toto menší číslo připočte k 7 500 a k 6 200 uvedeným ve 4. Mojžíšově 3:22, 34, dosáhne se součtu 22 000, což je údaj ze 4. Mojžíšovy 3:39. Počet mužů z těchto rodin — ve věku od 30 do 50 let, „kteří vstupovali do služební skupiny pro službu ve stanu setkání“ — dosahoval 2 750. (4Mo 4:34–37)

Během putování pustinou bylo Kehatovcům určeno, aby tábořili na již. straně svatostánku (4Mo 3:29), mezi svatostánkem a místem, kde tábořily kmeny Ruben, Simeon a Gad. (4Mo 2:10, 12, 14) Výsadou a povinností Kehatovců bylo přenášet truhlu smlouvy, stůl pro chléb vystavení, svícen, oltáře a náčiní svatého místa a také zástěnu Nejsvětější (4Mo 3:30, 31); měli to přinášet potom, co Áron a jeho synové — rovněž Kehatovci — tyto předměty zabalili a přikryli. Kromě Árona a jeho synů se jiní Kehatovci nesměli na toto náčiní podívat ani se dotýkat svatého místa, protože to by pro ně znamenalo smrt. (4Mo 4:4–15, 20) Přestože Izrael vybavil Levity skotem a vozy pro převoz zařízení svatostánku, Kehatovci z toho nic nedostali. Ti nosili svůj náklad na ramenou, nepochybně proto, že jejich břemena byla posvátná. (4Mo 7:2–9) Kehatovci měli z každého tábořiště odtáhnout jako poslední z Levitů. (4Mo 10:17–21)

Když po dobytí Kanaánu byla Levitům přidělována určitá města, Kehatovci jich dostali 23; „synům“ Árona (to znamená Kehatovcům) bylo přiděleno 13 měst z území kmenů Juda, Simeon a Benjamín a zbývajícím Kehatovcům bylo přiděleno 10 jiných měst z území kmenů Efrajim a Dan a z poloviny kmene Manasse. (Joz 21:1–5, 9–26; 1Pa 6:54–61, 66–70)

Hemanovi, Kehatovci z rodiny Jicchara, dal David postavení související se zpěvem v Jehovově svatyni. (1Pa 6:31–38) Sto dvacet Kehatovců pod vedením náčelníka Uriela patřilo k mužům, které David ustanovil, aby přinesli Jehovovu truhlu z Obed-edomova domu do Jeruzaléma; při této příležitosti měl Heman význačnou úlohu v hudbě a zpěvu. (1Pa 15:4, 5, 11–17, 19, 25) Když David podle První Paralipomenon rozdělil Levity do služebních skupin neboli oddílů, někteří Kehatovci byli zpěváky (25:1, 4–6) a strážci bran (26:1–9), jiní byli pověřeni dohledem nad zásobami a nad věcmi, které byly učiněny svatými (26:23–28), a někteří působili jako úředníci, soudci a správci. (26:29–32) Jistí Kehatovci dohlíželi na pečení a přípravu navrstveného chleba pro Sabat. (1Pa 9:31, 32)

Kehatovci chválili Jehovu, když se dozvěděli, že dá Judovi pod Jehošafatovým vedením vítězství nad spojenými vojsky Ammonu, Moabu a Seiru. (2Pa 20:14–19) Za dnů krále Ezekjáše se Levité Kehatovci podíleli na očišťování Jehovova domu. (2Pa 29:12–17) Také v době, kdy král Josijáš dal opravit chrám, Kehatovci Zecharjáš a Mešullam působili jako dozorci. (2Pa 34:8–13)