KORACH
[možná „lysý; lysina“].
1. Jeden ze tří Esauových synů, které mu porodila jeho chivijská manželka Oholibama; narodil se v Kanaánu před tím, než se Esau odtud odebral do hornatého kraje Seir. (1Mo 36:2, 5–8, 14; 1Pa 1:35) Korach byl šejkem v edomské zemi. (1Mo 36:18)
V 1. Mojžíšově 36:16 je „šejk Korach“ uveden jako syn Elifaza a vnuk Esaua. Mezi Elifazovými potomky se však v 1. Mojžíšově 36:11, 12 ani v 1. Paralipomenon 1:36 takové jméno neobjevuje. Ale samaritánský Pentateuch v 1. Mojžíšově 36:16 toto jméno vynechává a někteří badatelé se domnívají, že k jeho uvedení v masoretském textu možná došlo chybou opisovače.
2. Jeden ze synů Hebrona z kmene Juda. (1Pa 2:43)
3. Levita Kehatovec z Jiccharovy rodiny. (2Mo 6:16, 18, 21; 1Pa 6:1, 2, 22 [Amminadab bylo snad jiné jméno pro Jicchara.]) V době putování Izraele pustinou se Korach spolčil s Rubenovci Datanem, Abiramem a Onem a také s 250 ‚náčelníky shromáždění‘ neboli ‚věhlasnými muži‘ a vzbouřili se proti autoritě Mojžíše a Árona. (4Mo 16:1, 2) Tvrdili, že „všichni, celé shromáždění, jsou svatí, a Jehova je v jejich středu“, a ptali se: „Pročpak byste se měli pozvedat nad Jehovův sbor?“ (4Mo 16:3–11) Později Mojžíš poslal pro Datana a Abirama, ale odmítli před něj předstoupit, protože si mysleli, že Mojžíš nemá právo je předvolat. (4Mo 16:12–15) Korach, jeho shromáždění a velekněz Áron byli vyzváni, aby předstoupili před Jehovu a aby si všichni s sebou vzali nádobu na oheň a hořící kadidlo. (4Mo 16:16, 17)
Příští den Korach a 250 mužů s ním stáli u vchodu do stanu setkání spolu s Mojžíšem a Áronem a každý si nesl nádobu na oheň s hořícím kadidlem. Celému shromáždění se objevila Jehovova sláva a Bůh promluvil k Mojžíšovi a Áronovi. Řekl jim, aby se oddělili ze středu toho shromáždění, a to proto, „abych je v mžiku zahubil“. Mojžíš a Áron se však za shromážděné lidi přimlouvali a Bůh pak Mojžíšovi přikázal, aby tyto lidi přiměl vzdálit se od stanů Koracha, Datana a Abirama. To se potom stalo. (4Mo 16:18–27) Krátce nato „země začala otevírat ústa a polykat je a jejich domácnosti a všechny lidi, kteří patřili Korachovi, a všechno zboží.“. Oni a všichni, kteří k nim patřili, sešli zaživa do šeolu, a zem je přikryla. (4Mo 16:28–34)
Ti, kdo byli před stanem setkání s nádobami na oheň naplněnými kadidlem, neunikli, protože „od Jehovy vyšel oheň a začal stravovat těch dvě stě padesát mužů obětujících kadidlo“. (4Mo 16:35) Korach tam byl v té době s nimi, a tak v tom ohni od Boha zahynul. (4Mo 26:10)
Z nádob na oheň patřících těm, kteří se spikli s Korachem, byly zhotoveny kovové plíšky k potažení oltáře. To se udělalo, „protože je předložili před Jehovou, takže se staly svatými; a měly by sloužit jako znamení izraelským synům“. (4Mo 16:36–40) Navzdory tomuto mocnému důkazu o Božím soudu hned příští den celé shromáždění Izraelitů reptalo proti Mojžíšovi a Áronovi a stěžovali si: „Vy, vy jste usmrtili Jehovův lid.“ To Boha velmi rozhořčilo, a přes Mojžíšovy a Áronovy prosby zemřelo následkem metly od Jehovy 14 700 lidí; metla se zastavila teprve potom, když Áron vykonal za lid smíření. (4Mo 16:41–50) Áronovo kněžské postavení pak bylo potvrzeno tím, že jeho hůl vypučela. (4Mo 17)
Z biblické zprávy zjevně vyplývá, že se Korachovi synové nepřipojili ke vzpouře svého otce, protože je tam uvedeno: „Korachovi synové však nezemřeli.“ (4Mo 26:9–11) Korachovi potomci se později významně podíleli na levitské službě. (Viz heslo KORACHOVEC.)
Pisatel biblické knihy Juda uvedl do spojitosti Kaina, Baláma a Koracha, když křesťany varoval, aby si dávali pozor na živočišné lidi, kteří „zahynuli ve vzpurné řeči Korachově!“. Korach zjevně usiloval o svou slávu. Zpochybnil jmenování od Jehovy a stal se buřičem, takže si za svůj nesprávný způsob jednání právem zasloužil smrt. (Juda 10, 11)