OLOVO

Jeden z nejtěžších kovových prvků, jehož hustota je 11,34. Tento tmavě šedý kov se používal jako závaží na rybářské vlasce nebo sítě a dělaly se z něj těžká víka neboli poklopy. Mojžíš ve vítězné písni poeticky vyjádřil, že Egypťané se v Rudém moři ‚potopili jako olovo [heb. ʽo·feʹreth]‘. (2Mo 15:10) Řecké sloveso bo·liʹzo, které je ve Skutcích 27:28 přeložené výrazem „změřili“, doslova znamená „vytáhnout olovnici“. Hebrejské slovo ʼanakhʹ přeložené v Amosovi 7:7, 8 jako ‚olovnice‘, může znamenat „olovo“ nebo „cín“. Tekutým olovem se někdy vylévaly nápisy vyryté do kamene, aby trvale zůstaly dobře čitelné — tento postup pochází přinejmenším ze dnů Joba. (Job 19:23, 24) O „pájení“ (heb. deʹveq) je v Izajášovi 41:7 zmínka v souvislosti s výrobou model, ale není známo, zda se pájka vyráběla z olova a cínu jako v dnešní době.

Nejběžnějším zdrojem olova byl galenit — sulfidoolovnatá ruda. Tato ruda se dolovala v Arabě, mezi již. okrajem Mrtvého moře a Akabským zálivem. Olovo bylo také dováženo z Taršiše (Španělska). (Ez 27:12) Olověná ruda se stejně jako rudy jiných kovů musela roztavit v peci. (Jer 6:29; Ez 22:18–20; srovnej 4Mo 31:22, 23.) Prvním krokem přečišťovacího procesu bylo přeměnit sulfid olova na oxid olova, kterým se někdy glazurovalo hrnčířské zboží, jak to dokládají nálezy z rozvalin v Egyptě a v Ninive. (Viz heslo PŘEČIŠŤOVAČ, PŘEČIŠŤOVÁNÍ.)