LIBNA

[z kořene, jenž znamená „bílý“; nebo možná „styrač“].

1. Izraelské tábořiště v pustině. Jeho poloha není známa. (4Mo 33:20, 21)

2. Královské město Kananejců, které dobyl Jozue před vítězstvím nad Lakišem. (Joz 10:29–32, 39; 12:15) Libna bylo jedno z měst na území kmene Juda, která byla dána „synům Árona“. (Joz 15:21, 42; 21:13; 1Pa 6:57) O staletí později tam bydlel tchán krále Josijáše. (2Kr 23:31; 24:18; Jer 52:1)

V desátém století př. n. l., v době, kdy se vzbouřili Edomité, povstala proti judskému králi Jehoramovi také Libna. (2Kr 8:22; 2Pa 21:10) V roce 732 př. n. l. se od Lakiše k Libně přesunul asyrský král Senacherib se svým vojskem. Z Lakiše poslal vojenský oddíl, aby zastrašil Jeruzalém. Asyřané v Libně mezitím dostali zprávy, že Tirhaka, král Etiopie, chce proti nim bojovat. Senacherib chtěl uspíšit kapitulaci Jeruzaléma, a proto k Ezekjášovi, králi Judy, podruhé poslal posly se zastrašujícími dopisy. Následně srazil Jehovův anděl 185 000 bojovníků z asyrského vojska, které zjevně ještě tábořilo u Libny. (2Kr 19:8–35; Iz 37:8–36)

Má se za to, že poloha místa Tell es-Safi je možná totožná s polohou starověké Libny. Nicméně, vzhledem k tomu, že významné důkazy říkají, že Tell es-Safi je totožné s Gatem, současní znalci ztotožňují Libnu spíše s místem Tell Bornat (Tel Burena), jež leží asi 8 km na SSV od Lakiše.