MANACHAT

[z kořene, jenž znamená „odpočinout; usadit se“].

1. Potomek Seira a Šobala. (1Mo 36:20, 23; 1Pa 1:38, 40)

2. Místo, kam byli v blíže neurčené době vzati do vyhnanství jistí „Ehudovi synové“, kteří bydleli v Gebě. (1Pa 8:6) Podle předpokladu některých znalců je Manachat totožný s místem el-Malha (Manahat), jež leží asi 6 km na ZJZ od Chrámové hory v Jeruzalémě.