DALŠÍ INFORMACE
Řecká říše
OHROMUJÍCÍMI událostmi v dějinách Řecka se splnila biblická proroctví. Nezdálo se, že by se Řecko mohlo stát světovou velmocí, protože jeho obyvatelstvo bylo rozděleno do mnoha nezávislých kmenů a městských států.
Biblické proroctví, které bylo zapsáno v 6. století př. n. l., však poukazovalo na pozoruhodnou změnu. Řecko v něm bylo nejprve zobrazeno jako levhart s křídly a potom jako kozel s nápadným rohem, a bylo o něm jasně předpověděno, že pošlape Médo-perskou světovou velmoc. Proroctví také odhalilo, že moc ‚nápadného rohu‘ bude zlomena a že na jeho místě vyrostou čtyři další rohy. (Da 7:6; 8:5–8, 20–22; 11:3, 4)
Prokázalo se, že tím ‚nápadným rohem‘ byl Alexandr Veliký. Od roku 334 př. n. l. vedl malé, ale velmi disciplinované řecké vojsko od jednoho vítězství ke druhému. Rychlostí blesku dobyl Malou Asii, Sýrii, Palestinu, Egypt a celou Médo-perskou říši až po Indii. Ale za pouhých několik let Alexandr zemřel, a za relativně krátkou dobu byla jeho říše rozdělena na čtyři části, mezi čtyři Alexandrovy vojevůdce.
Řecká říše existovala krátkou dobu, ale její vliv byl dlouhodobý. Ještě než zemřel, zavedl Alexandr řeckou kulturu a řecký jazyk do všech částí svého panství. Obecná řečtina se stala lingvou frankou mnoha národností, a to později přispělo k rychlému šíření křesťanství po celé oblasti Středozemního moře.
Atény – v popředí starověká agora a vzadu napravo Akropolis. Atény byly mezinárodním střediskem kultury dokonce i po tom, co Řecko přestalo být světovou velmocí
MAPA: Řecko, Alexandrova dobyvačná tažení
MAPA: Řecko, Řecká říše
V roce 323 př. n. l., když bylo Alexandrovi 32 let, dostal malárii a zemřel. Do roku 301 př. n. l. upevnili svou moc čtyři Alexandrovi vojevůdci: Ptolemaios Lagos v Egyptě a Palestině, Seleukos Níkátor v Mezopotámii a Sýrii, Lýsimachos v Trácii a Malé Asii a Kassandros v Makedonii a Řecku (Da 7:6; 8:8; 11:4)
Řecké hry, například tyto vyobrazené na reliéfu, který byl nalezený v Aténách, byly spojeny s řeckým náboženstvím a podporovaly helénismus; gymnasion, které bylo zřízeno v Jeruzalémě, mělo proto na židovskou mládež zhoubný vliv
Keramická mísa, na níž je vyobrazeno obětování vepře. Takovou oběť přinesl Antiochos IV. (Epifanés) ve zlém úmyslu znesvětit a potlačit uctívání Jehovy; zvíře obětoval na oltáři, který byl postaven na velkém oltáři v Jehovově chrámu v Jeruzalémě, a chrám potom zasvětil Diovi
Mince s podobiznou Antiocha IV. (Epifana)
Starověký Korint. V prvním století museli křesťané v tamním sboru bojovat proti vlivu řecké filozofie a proti mravně zkaženým zvyklostem řeckého náboženství
Filozof Platón, který žil ve 4. století př. n. l., velmi přispěl k rozšíření řecké představy o nesmrtelnosti duše
Řecky psaný Alexandrijský rukopis pocházející z 5. století n. l. Křesťanská řecká písma byla původně téměř celá napsána v obecné řečtině, tedy v koiné