ZEDNÍK

Řemeslník, který staví z cihel nebo z kamene. (2Kr 12:12; 22:6) Když ve starověku zedník stavěl z kamene, nejprve kámen tesal a řezal a potom ho používal ke stavbě zdí a různých typů budov. (2Sa 5:11; 1Kr 7:9–12; 1Pa 22:2; 2Pa 24:12) Ke stavbám tehdy patřila také pohřební místa (Iz 22:16) a vodní tunely. (2Kr 20:20)

Zedníci používali různé nástroje, například kladivo, sekeru, pilu na kámen, nivelační nástroj, měřicí provazec a olovnici. (1Kr 6:7; 7:9; Iz 28:17; Ze 4:10) Jak je vidět na různých monumentech, egyptští zedníci pracovali také s palicí a dlátem, které nepochybně používali i izraelští zedníci. V Egyptě se kámen používaný ke stavění nejprve přeměřil a označil tmavými linkami a podle nich pak kameníci kámen otesali. Každý kámen byl také označen nějakou značkou nebo číslem, aby se vědělo, kam má být osazen.

Zedníci ve starověku dokázali kameny opracovat tak dobře, že nebylo třeba používat maltu. Ještě ani dnes není možné vsunout čepel nože mezi mohutné kameny některých staveb v Palestině, jejichž části se do dnešní doby dochovaly od dob dynastie Herodů. (Viz heslo ARCHITEKTURA.)