MERODAK-BALADAN
[z babylónštiny, znamená „Marduk dal syna“].
„Syn babylónského krále Baladana“, babylónský král, který poslal dopisy a dar judskému králi Ezekjášovi potom, co se Ezekjáš zotavil z nemoci. (Iz 39:1) Ve 2. Královské 20:12 je nazván „Berodak-baladan“, ale tento rozdíl se všeobecně považuje buď za chybu při opisování, nebo za pokus přepsat akkadskou souhlásku, která leží někde mezi hláskou „m“ a „b“.
V asyrských a babylónských klínopisných nápisech je Merodak-baladan uváděn pod jménem „Marduk-apla-iddina“. Objevuje se tam jako vládce chaldejské oblasti známé jako Bit-Jakin, která se rozkládala v mokřinách nad nejzazším výběžkem Perského zálivu a na J od Babylóna. Tento vládce tvrdí, že je potomkem královského rodu, a jako svého předka uvádí babylónského krále Eriba-Marduka (předpokládá se, že žil na začátku osmého století př. n. l.). (Iraq, Londýn, 1953, sv. XV, s. 124)
Merodak-baladan dává jednomu úředníkovi darem kus půdy; král Ezekjáš jednal s Merodak-baladanovými posly příliš srdečně
Tiglat-pileser III., jehož vládní období zasahovalo do období panování judského krále Achaza (761–746 př. n. l.), se zmiňuje o Merodak-baladanovi jako o vládci jednoho chaldejského kmene, který mu vzdal poctu, když Asyřané podnikli tažení do Babylónie.
Posílá delegaci k Ezekjášovi. Merodak-baladan údajně vstoupil do Babylóna a prohlásil se za krále v době, kdy na asyrský trůn nastoupil Sargon II. Merodak-baladanovi při tomto postupu poskytli podporu Elamité, a přestože se Sargon brzy pokusil vypudit ho z Babylónie, tomuto Chaldejci se podařilo udržet si tam svou pozici asi 12 let — jak uvádí Babylónská listina králů. Možná právě tehdy poslal poselství králi Ezekjášovi, což bylo buď ve 14. roce vlády tohoto judského krále (732 př. n. l.), nebo krátce potom. Někteří badatelé včetně židovského historika Josepha předpokládají, že Merodak-baladanovy projevy zájmu o Ezekjášovo zdraví nebyly pouhou formalitou, ale že jeho skrytou pohnutkou byla snaha získat podporu judského království a tak ještě s elamským královstvím vytvořit koalici proti Asýrii. Ať to bylo jakkoli, Ezekjášovo jednání s chaldejskými posly a to, že jim ukázal královský dům pokladů a svou zbrojnici (2Kr 20:13), otevřeně odsoudil prorok Izajáš, když předpověděl, že Juda bude nakonec dobyta Babylónem. (Iz 39:2–7)
Poražen Asýrií. Ke konci své vlády nad Babylónem, která trvala přibližně 12 let, Merodak-baladan zjistil, že po vítězství Asýrie nad Elamem přišel o svou hlavní oporu. A potom Asyřané napadli i Merodak-baladana a donutili ho uprchnout z Babylóna. Přestože ho Asyřané připravili o Babylón, zdá se, že byl schopen udržet si svou pozici vládce nad Bit–Jakinem. Babylónská listina králů uvádí, že ve druhém roce po Sargonově smrti panoval „Mardukaplaiddin“ podruhé, a to devět měsíců (Polyhistor říká šest měsíců). Všeobecně se uznává, že se jedná o téhož krále, který se snažil podruhé usednout na babylónský trůn. Je však pozoruhodné, že v babylónských nápisech je v tomto případě uveden jako „Mardukaplaiddin, rodák z Habi“, zatímco v případě dřívějšího panování je označen „Mardukaplaiddin, [z] dynastie Přímořské země“. (Ancient Near Eastern Texts, J. Pritchard, ed., 1974, s. 272) Toto druhé panování bylo velmi krátké, protože Babylón brzy obsadil asyrský král Senacherib, a Merodak-baladan musel hledat útočiště v Elamu, kde — jak se zdá — jeho ctižádostivá kariéra skončila. Navzdory Merodak-baladanovým neúspěchům se Chaldejci v pozdější době stali nejvlivnější národnostní skupinou v Babylónské říši.