NOEMI

[má příjemnost].

Tchyně Rut; Rut patřila k předkům Davida a Ježíše Krista. (Mt 1:5)

Noemi byla manželka Elimeleka, Efratity z Betléma v Judě za dnů soudců. Během krutého hladu odešla Noemi se svým manželem a se dvěma syny Machlonem a Kiljonem do Moabu. Zde Elimelek zemřel. Její synové se potom oženili s Moabkami Rut a Orpou, ale asi za deset let tito synové zemřeli jako bezdětní. (Rut 1:1–5)

Ovdovělá Noemi se rozhodla, že se vrátí do Judy. Obě její ovdovělé snachy ji zpočátku doprovázely, ale Noemi jim doporučila, aby se vrátily do své vlastní země a vdaly se tam, protože Noemi ‚příliš zestárla, než aby mohla náležet manželovi‘, a nemohla mít syny, kteří by se stali manžely těchto snach. Orpa se vrátila zpět, ale Rut se přidržela Noemi — z lásky k ní a k jejímu Bohu Jehovovi. (Rut 1:6–17)

Když se Noemi vrátila do Betléma, řekla ženám, které ji vítaly: „Nenazývejte mne Noemi [má příjemnost]. Nazývejte mne Mara [hořká], neboť Všemohoucí mi to učinil velmi hořké.“ (Rut 1:18–21) Byla tehdy doba žně ječmene, a Rut, která šla ochotně pracovat při paběrkování, aby uživila Noemi i sebe, náhodou narazila na Boazovo pole. (Rut 2:1–18) Když Rut řekla Noemi, na čím poli pracovala, Noemi si uvědomila, že je v té věci Jehovova ruka. Boaz byl totiž blízkým příbuzným Elimeleka, a tudíž jedním z jejich výkupců. Noemi vybídla Rut, aby na tuto skutečnost Boaza upozornila. (Rut 2:19–3:18) Boaz reagoval rychle a při vykupování Elimelekova vlastnictví od Noemi se řídil obvyklým právním postupem. V souladu se zákonem o levirátním neboli švagrovském manželství se Rut potom stala Boazovou manželkou ve prospěch Noemi. Když se Rut a Boazovi narodil syn, ženy v sousedství mu daly jméno Obed a řekly: „Noemi se narodil syn.“ Obed se tudíž stal v Elimelekově judském domě zákonným dědicem. (Rut 4:1–22)