NAFIŠ

[možná z kořene, jenž znamená „duše“].

Muž, který je uveden jako jedenáctý ze 12 synů Išmaela. (1Mo 25:13–16; 1Pa 1:29–31) Jako náčelník stál také v čele jednoho išmaelitského kmene, který byl pojmenován po něm a údajně žil na území, jež leželo u vých. nebo sv. hranice Zaslíbené země. V době Saulově izraelské kmeny Ruben, Gad a polovina kmene Manasse, která žila na V od Jordánu, úspěšně válčily proti Hagrejcům a jejich spojencům, k nimž patřil i kmen Nafiš, a zmocnily se velkého množství dobytka a lidí. (1Pa 5:10, 18–22) Někteří znalci se domnívají, že tito zajatci z kmene Nafiš dostali práci jakožto Netinim, otroci svatyně, a že po návratu z vyhnanství v Babylóně byli jejich potomci nazýváni synové Nefušesim neboli Nefusim. (Ne 7:46, 52; Ezr 2:43, 50)