SMOLA

Lepkavá, tekutá forma živice; tmavá směs uhlovodíků podobná látce, které se obvykle říká dehet. (Viz heslo ŽIVICE.) Toto slovo je přeloženo z hebrejského slova zeʹfeth.

Minerální smola je velmi hořlavá, a jestliže se k ní při hoření nepřivádí dostatek vzduchu, vzniká velké množství dýmu. Vhodným obrazem pustošivého zničení měl být prorocký popis edomských bystřin naplněných smolou, které působí, že země vypadá jako „hořící smola“, z níž na neurčitý čas stoupá dým. (Iz 34:9, 10) Tento popis také pomáhá rozpoznat, o jakou látku se jedná, protože Edom ležel blízko Mrtvého moře a na jeho břehy je dodnes vyplavována živice, která nepochybně pochází z ložisek ukrytých pod mořem.

Papyrová schránka, do níž byl ukryt Mojžíš, byla podle 2. Mojžíšovy 2:3 potřena „živicí a smolou“. Na základě předpokladu židovského komentátora Rašiho to znamenalo, že papyrová schránka byla zevnitř potřena živicí a zvenku smolou. Nebo to mohlo znamenat, že se jednalo o směs dvou forem stejné základní látky, které měly různou hustotu. Například W. M. Thomson v knize The Land and the Book předkládá názor, že 2. Mojžíšova 2:3 „odhaluje postup přípravy živice. Minerál, který se vyskytuje v této zemi, se mimořádně snadno rozpouští; ale potom, když zchladne, je křehký jako sklo. Zatímco se rozpouští, musí se smísit s dehtem, a tímto způsobem se vytvoří tvrdý sklovitý vosk, který dokonale odpuzuje vodu.“ (Revidoval J. Grande, 1910, s. 200.) Řecká Septuaginta používá jednoslovný výraz a·sfal·toʹpis·sa, což znamená směs asfaltu a smoly. V některých částech Středního východu se minerální smola ještě v nedávné době používala k nátěru určitých lodí.