REFIDIM

[z kořene, jenž znamená „rozšířit“; nebo „občerstvit“].

Jedno z míst, kde se Izraelité utábořili na své cestě od Rudého moře k hoře Sinaj. Když odtáhli z pustiny Sin, utábořili se u Dofky, pak u Aluše a nakonec v Refidimu. (2Mo 17:1; 4Mo 33:12–14) V Refidimu nebyla voda, a tak si lid stěžoval a hádal se s Mojžíšem. Na Boží příkaz vzal Mojžíš některé starší muže ke „skále na Chorebu“ (zjevně hornatý kraj Choreb, nikoli hora Choreb) a udeřil do skály svou holí. Začala téci voda a podle všeho dotekla k lidu utábořenému v Refidimu. (2Mo 17:2–7)

V Refidimu zaútočili na Izraelity Amalekité, ale Boží lid pod Jozuovým vedením útočníky porazil. (2Mo 17:8–16) Zařazení této zprávy v textu ukazuje, že Mojžíšův tchán přivedl Cipporu a její dva syny k Mojžíšovi a navrhl mu, aby vybral velitele, kteří by mu pomohli soudit lid, právě v době, kdy byli Izraelité v Refidimu. (2Mo 18:1–27)

Přesná poloha Refidimu je nejistá. Různé návrhy, jež geografové předkládají, jsou výsledkem toho, jak určili trasu, po níž Izraelité cestovali z pustiny Sin k hoře Sinaj. Mnoho novodobých geografů ztotožňuje Refidim s místem ve Vádí Refajied, nedaleko od tradiční polohy hory Sinaj, směrem na SZ. K vádí se svažuje pahorek téhož jména. Na tom pahorku mohl stát Mojžíš se zdviženýma rukama během bitvy s Amalekity.