TULENÍ KŮŽE

Není jisté, jaký konkrétní druh kůže je označen hebrejským slovem taʹchaš; toto slovo je použito při popisu vrchní pokrývky svatostánku a materiálu, do něhož se balilo zařízení a náčiní svatyně, aby se dalo přepravovat. Slovo taʹchaš nebo techa·šimʹ (mn. č.) se obvykle objevuje společně se slovem ʽór (j. č.) nebo ʽó·róthʹ (mn. č.). (2Mo 25:5; 26:14; 35:7, 23; 36:19; 39:34; 4Mo 4:6–14, 25; Ez 16:10) Překladatelé řecké Septuaginty zřejmě toto hebrejské slovo považovali ne za označení zvířete, ale za označení modré barvy. (Srovnej 4Mo 4:14, Rbi8, ppč.) Téměř všichni židovští komentátoři však zastávají stejný názor, že slovem taʹchaš je míněno zvíře. K tomuto názoru se připojil také znalec hebrejštiny, lexikograf Gesenius, který považoval znění Septuaginty za pouhý dohad, za překlad, který nemá podporu ani v etymologii, ani v příbuzných jazycích. Domníval se, že slovem taʹchaš je míněn buď tuleň, nebo jezevec, a k těmto závěrům dospěl na základě kontextu, dobrozdání znalců Talmudu, porovnání tohoto hebrejského slova s podobnými slovy v jiných jazycích a na základě hebrejské etymologie.

Překladatelé Bible překládají výraz ʽór (ʽó·róthʹ) taʹchaš (techa·šimʹ) různými výrazy, například jako „kůže jezevčí“ (KB), „kozí kůže“ (RS), „kůže delfínů“, „tulení kůže“ (AS, NS), ‚jemná kůže‘ (JB-č), „namodralé kůže“ (ČB-Hč), „kůže barvy fialové“ (ČB-Al), „kůže z tuchaše“ (He) a „tachaší kůže“ (EP; NS ve 2Mo 25:5 Rbi8, ppč, ale v hlavním textu „tulení kůže“). K překladu „kůže jezevčí“ se však většina badatelů nepřiklání, protože považují za nepravděpodobné, že by se Izraelitům — jak v Egyptě, tak v pustině — podařilo obstarat dostatek jezevčích kůží pro přikrytí svatostánku. Někteří badatelé však nepovažují za správné překládat tento výraz jako „kůže jezevčí“, „tulení kůže“ či „kůže delfínů“, a to z toho důvodu, že jezevci, tuleni, delfíni a podobní tvorové byli nepochybně nečistí a nesměli se jíst. (3Mo 11:12, 27) Připadá jim tedy obtížné představit si, že by se kůže nějakého „nečistého“ zvířete používala k něčemu tak posvátnému, jako byly stavba svatostánku a ochranné přikrytí pro vybavení a náčiní svatyně. Na základě tohoto názoru předpokládají, že slovo taʹchaš by mohlo být označením kůže nějakého čistého zvířete, možná nějakého druhu antilopy nebo ovce či kozy.

Kůže použitelná, i když tuleň patřil k nečistým zvířatům. Tuleni byli nepochybně považováni za nečistá zvířata a neměli se jíst, ale to nemuselo znamenat, že jejich kůže by se nedaly používat pro přikrytí svatostánku. Například lev a orel sice byli „nečistí“ (3Mo 11:13, 27), ale nebeští cherubíni, které spatřil Ezekiel ve vidění, byli zobrazeni se čtyřmi obličeji, mezi nimiž byl jak obličej lví, tak také orlí. (Ez 1:5, 10; 10:14) Rovněž měděné vozíky, které Šalomoun dal zhotovit pro službu v chrámu, byly ozdobené postavami lvů a to bylo nepochybně provedeno podle plánů, které David dostal pod božskou inspirací. (1Kr 7:27–29; 1Pa 28:11–19) Izraelité používali „nečistá“ zvířata — například osly — tak, že na nich jezdili, a dokonce bylo předpověděno, že Mesiáš přijede do Jeruzaléma na oslu. (Ze 9:9; Mt 21:4, 5) Jan Křtitel měl sice posvátné poslání, protože měl ‚jít před Jehovou, aby přichystal jeho cesty‘, přesto však nosil oblečení vyrobené ze srsti „nečistého“ zvířete. (Lk 1:76; Mt 3:4; 3Mo 11:4) To všechno vede k závěru, že rozdíl mezi čistými a nečistými zvířaty se jednoduše týkal jídla — i když někdy se vztahoval i na oběti —, a že se tedy od Izraelitů nevyžadovalo, aby se na „nečistá“ zvířata všeobecně dívali s odporem. (3Mo 11:46, 47) Tato zvířata stejně jako „čistá“ zvířata stvořil Bůh, byla tedy dobrá, a ne odporná. (1Mo 1:21, 25)

Jak je Izraelité mohli získat. Pokud je slovem taʹchaš v Bibli skutečně označen nějaký druh tuleně, pak může vyvstat otázka, jak mohli Izraelité tulení kůže získat. Tuleni jsou sice obvykle spojováni s arktickými a s antarktickými oblastmi, ale některé druhy tuleňů mají raději teplejší podnebí. Malý počet tuleňů z rodu Monachus ještě dnes žije v části Středozemního moře a v jiných teplejších vodách. V průběhu staletí se působením člověka počet tuleňů značně snížil, je však možné, že v biblických dobách bylo ve Středozemním a v Rudém moři těchto zvířat hodně. Ještě v roce 1832 bylo v anglickém vydání Calmetova díla Dictionary of the Holy Bible (s. 139) uvedeno: „Na mnoha ostrůvcích v Rudém moři kolem Sinajského poloostrova se vyskytují tuleni.“ (Viz také The Tabernacle’s Typical Teaching, A. J. Pollock, Londýn, s. 47.)

Starověcí Egypťané obchodovali všude kolem Rudého moře a samozřejmě dováželi zboží také z mnoha území u Středozemního moře. Egypťané tedy měli přístup k tulením kůžím. Když potom Izraelité odešli z Egypta, možná si společně s ostatními předměty, jež získali v době, kdy je Egypťané obdarovali mnoha cennými věcmi, odtud odnesli i tulení kůže, které měli již dříve. (2Mo 12:35, 36)