ŠAFAN

[daman].

Syn Acaljáše, a královský tajemník. V roce 642 př. n. l. poslal král Josijáš Šafana a dva další úředníky k veleknězi Chilkijášovi s pokyny k opravám chrámu. Při této příležitosti předal Chilkijáš Šafanovi „samotnou knihu zákona“, pravděpodobně dokonce originál, která byla nedávno v chrámu nalezena. Jakmile Šafan přečetl část Zákona Josijášovi, Josijáš vyslal Šafana, jeho syna Achikama a další muže jako delegaci, která se měla dotazovat na Jehovův záměr s Judou. Šli k prorokyni Chuldě a vrátili se ke králi s Jehovovým proroctvím, že přijde zničení, ale ne za Josijášovy vlády. (2Kr 22:3–20; 2Pa 34:8–28)

Šafanovi synové Achikam (Jer 26:24), Elasa (Jer 29:1–3) a Gemarjáš (Jer 36:10–12, 25) podle všeho také lnuli k pravému uctívání. Další jeho syn Jaazanjáš však ne. (Ez 8:10, 11) Šafanův vnuk Gedaljáš byl tím bohabojným místodržitelem, který byl jmenován po pádu Jeruzaléma. (2Kr 25:22; Jer 39:14)