ŠAFAT

[zkrácená forma jména Šefatjáš, jež znamená „Jehova soudil“].

1. Náčelník, jenž jako jeden ze zvědů, kteří strávili 40 dní v Zaslíbené zemi, reprezentoval kmen Simeon; syn Choriho. (4Mo 13:2, 5, 25; viz heslo ZVĚDOVÉ.)

2. Jeden z pastýřů krále Davida; syn Adlaiův. Stáda, o něž se staral Šafat, byla v nížinách. (1Pa 27:29)

3. Otec proroka Eliši. (1Kr 19:16, 19; 2Kr 3:11; 6:31)

4. Potomek Gadův, který žil v Bašanu. (1Pa 5:11, 12)

5. Jeden z poexilních potomků krále Davida. (1Pa 3:22)