ŠAFIR

[elegantní; leštěný; příjemný].

Místo, patrně v Judě, jehož obyvatelé byli zahrnuti do Micheášova proroctví o soudu, který měl přijít na Judu a Jeruzalém. (Mi 1:11) V této části proroctví Micheáš často používá slovní hříčky při užívání názvů míst. (Viz heslo BET-ECEL.) Předpokládá se, že Šafir ležel na místě Chirbet el-Kaum, asi 15 km na Z od Hebronu.