JELEN

[heb. ʼai·jalʹ].

Tímto slovem je v Bibli označován dospělý samec vysoké zvěře. V Palestině kdysi původně žily tři druhy vysoké zvěře — jelen evropský (Cervus elaphus), daněk mezopotamský (Dama mesopotamica) a srnec obecný (Capreolus capreolus).

Jelen je přežvýkavec a má rozpolcená kopyta, a proto byl podle Zákona vhodný k jídlu, pokud, jako i v případě jiných zvířat, byla jeho krev vylita na zem. (5Mo 12:15, 16, 22, 23; 14:4–6; 15:22, 23) Jelení maso patřilo k těm druhům masa, kterými byla zásobena tabule krále Šalomouna. (1Kr 4:22, 23)

Na jiných místech v Bibli se o jelenovi mluví v obrazném smyslu. Šulamitka přirovnávala svého milovaného pastýře k jelínkovi a přitom poukazovala na hbitost tohoto zvířete. (Pís 2:9, 17; 8:14) Jelen se snadno dokáže vyšplhat na strmá místa, a tato skutečnost je použita pro znázornění toho, že chromí budou zcela uzdraveni. (Iz 35:6; srovnej Heb 12:12, 13.) Když sionská knížata stála tváří v tvář babylónskému obléhání, byla jako jeleni, kteří kvůli nedostatku potravy nemají sílu běžet. (Ná 1:6)