LABUŤ

[heb. tin·šeʹmeth].

Velký, elegantní pták s dlouhým, štíhlým, esovitě prohnutým krkem. Některé labutě váží až 18 kg a mohou mít rozpětí křídel kolem 2,5 m.

Hebrejské pojmenování (tin·šeʹmeth), jež se objevuje ve výčtu nečistých létajících tvorů (3Mo 11:13, 18; 5Mo 14:12, 16), je z kořene, který znamená „těžce dýchat“. (Iz 42:14) Toto slovo tedy může označovat labuť, která vydává hlasitý syčivý zvuk, když je rozčilená nebo rozzlobená, a takto přeložené se objevuje v mnoha překladech (KJ, Da, ČB, Le, NS, Ro, Yg). Tento překlad hebrejského výrazu tin·šeʹmeth (ve 3Mo 11:18) se datuje přinejmenším až k Vulgátě, kde ho Jeroným přeložil latinským slovem cycnus (labuť). Řecká Septuaginta, která je starší, na tomto místě uvádí „nachová lyska“ (řec. por·fy·riʹon), zjevně slípka modrá (Porphyrio porphyrio). Obě tyto starověké verze překládají tin·šeʹmeth v 5. Mojžíšově 14:16 jako „ibis“, což ukazuje, že překladatelé neměli v této věci zcela jasno.

Labuť se v Palestině dříve vyskytovala běžně, ale dnes to tak není. Z tohoto důvodu a také proto, že se labuť živí především rostlinnou potravou, se mnozí moderní překladatelé domnívají, že tin·šeʹmeth je „lyska“ (RS, Mo), „sova pálená“ (ČEP), „ibis“ (JB-č) nebo některý jiný pták známý buď jako masožravec, nebo jako mrchožrout. Skutečnost, že labuť se dnes v Palestině vyskytuje vzácně, však není jistým dokladem toho, že v dávné době se zde nevyskytovala běžně. Existuje názor, že určití ptáci byli zařazeni mezi nečisté na základě toho, že to byli dravci nebo mrchožrouti. To je pouze dedukce a není to v Bibli přímo řečeno.

Potravou pro labutě jsou obvykle semena, kořínky vodních rostlin a červi, ale kromě toho je známo, že se živí také měkkýši.