TAMMUZ (II)

Poexilní jméno čtvrtého židovského lunárního měsíce náboženského kalendáře, ale desátého měsíce občanského kalendáře. Výraz ‚desátý měsíc‘ v 1. Mojžíšově 8:5 je tedy v Jonatanově targumu přeložen slovy „měsíc tammuz“. Tammuz bylo jméno jednoho babylónského božstva. (Ez 8:14) V biblické zprávě ovšem čtvrtý měsíc pod tímto jménem uveden není, ale je označen číslovkou podle pořadí v kalendáři. (Ez 1:1) Jméno tammuz se však objevuje v židovské Mišně (Taʽanit 4:6) a v jiných poexilních dílech. Pohanské jméno Tammuz se k označení čtvrtého měsíce používalo mezi Židy možná jen proto, že to pro ně bylo výhodné, stejně jako používali jiná poexilní jména. Měli bychom si uvědomit, že Židé tehdy byli podrobený národ, který byl nucen jednat s cizími mocnostmi, jež nad ním panovaly, a podávat jim zprávu; není tedy nijak podivné, že Židé nazývali měsíce těmi jmény, jimiž je nazývaly tyto cizí mocnosti. V gregoriánském kalendáři, který je dnes používán, jsou v mnoha jazycích měsíce pojmenovány po bozích Janovi a Martovi, po bohyni Juno a také po Caesarech Juliovi a Augustovi, a tento kalendář přesto používají i křesťané, kteří jsou podřízeni „nadřazeným autoritám“. (Ří 13:1)

Měsíc tammuz odpovídal druhé polovině června a první polovině července, tedy letnímu období, kdy začínalo být větší horko. V té době začala sklizeň prvních zralých plodů vinné révy. (4Mo 13:20)

Právě devátého dne tohoto čtvrtého měsíce (tammuzu) roku 607 př. n. l. po 18měsíčním obléhání Jeruzaléma Nebukadnecar prolomil městské zdi. (2Kr 25:3, 4; Jer 39:2; 52:6, 7) Pak následovalo 70 let exilu a během té doby se Židé na památku tohoto útoku proti Jeruzalému obvykle devátý den čtvrtého měsíce postili. (Ze 8:19) Po druhém zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. však byl půst stanoven na 17. den čtvrtého měsíce, na ten den, kdy římský generál Titus prolomil zdi chrámu. Pro tento měsíc Jehova neustanovil žádné svátky.