ZLODĚJ

Ten, kdo si svévolně a bez dovolení vezme něco, co patří někomu jinému; především někdo, kdo při tom používá lest a klam nebo kdo tajně krade. V minulosti zloději kradli velmi podobně jako dnes. Přicházeli krást obvykle v noci (Job 24:14; Jer 49:9; Mt 24:43; Lk 12:39; Jan 10:10; 1Te 5:2–5; 2Pe 3:10; Zj 3:3; 16:15) a zpravidla vnikali oknem. (Joe 2:9) Naproti tomu lupiči a loupežníci číhali na své oběti a přepadali je na osamělých místech, kde se v podstatě nebylo možné dovolat pomoci. Často neváhali použít násilí nebo hrozeb a lidi, které oloupili o jejich cenné věci, ohrožovali na životě. (Sd 9:25; Lk 10:30, 36; 2Ko 11:26)

V původním jazyce se výrazy, které se překládají slovy „loupit“ a „lupič“, mohou vztahovat také na odmítnutí dát druhému člověku něco, nač má právo, nebo mohou znamenat to, že někdo podvodnými způsoby nějaké věci od druhých lidí získá nebo že si pro vlastní potřebu přivlastní něco, co je povinen druhým lidem dát. Židé v Malachiášově době odmítali platit desátky na podporu pravého uctívání, a tím ‚okrádali Boha‘. (Mal 3:8, 9) V Příslovích 28:24 se mluví o muži, který okrádá svého otce a svou matku, což patrně znamená, že své rodiče nějakým způsobem připravuje o to, co jim právem patří. Ježíš Kristus odsoudil směnárníky za to, že z chrámu udělali „lupičskou jeskyni“. Z toho se dá usuzovat, že si směnárníci za své služby účtovali přemrštěné poplatky. (Mt 21:12, 13)

Apoštol Pavel ve svém druhém dopise Korinťanům napsal: „Jiné sbory jsem oloupil tím, že jsem přijal zaopatření, abych sloužil vám.“ (2Ko 11:8) Na tom, že Pavel přijímal od druhých lidí potraviny, nebylo nic podvodného. Je však zřejmé, že když mluvil o tom, že tyto sbory jakoby oloupil, měl na mysli to, že zaopatření, které od nich dostal, pomohlo uspokojit jeho potřeby v době, kdy nepracoval mezi nimi, ale pracoval ve prospěch Korinťanů.

V některých případech se výraz „krást“ může vztahovat také na oprávněné jednání, při němž si někdo vezme něco, co má právo si vzít, ale je při tom zdůrazněno, že tento čin je vykonán pokradmu. Například Izraelité „ukradli“ Saulovo tělo z veřejného prostranství v Bet-šanu. (2Sa 21:12) Malého Jehoaše zachránila jeho teta tím, že ho ‚ukradla z místa mezi královými syny‘, které ničemná Atalja usmrtila. (2Kr 11:1, 2; 2Pa 22:11)

Bůh takové jednání odsuzuje. Většina biblických textů, jež se zmiňují o kradení, se však vztahuje na neoprávněné odnětí toho, co patří někomu jinému. Jehovův zákon, který dostal Izrael, výslovně zněl: „Nebudeš krást.“ (2Mo 20:15; 3Mo 19:11, 13; 5Mo 5:19; Mt 19:18) Náhrada, kterou musel zloděj poskytnout, byla dvojnásobná, čtyřnásobná, nebo dokonce pětinásobná, a to podle toho, co předepisoval Zákon. Pokud zloděj nebyl schopen takovou náhradu dát, byl prodán do otroctví, a svobodu dostal zpět patrně až tehdy, když náhradu plně splatil. (2Mo 22:1–12) Zloděj si udělal ostudu (Jer 2:26) a kromě toho, že musel dát náhradu, měl také přinést oběť za vinu a přimět kněze, aby za jeho hříchy vykonal smíření. (3Mo 6:2–7)

Izraelský národ nakonec přestal na tyto zákony dbát, a Jehova proto dovolil, aby národ sužovali lupiči a zloději — jak z národa samotného, tak i z jeho okolí. (5Mo 28:29, 31; Ez 7:22) Podvodné praktiky, zejména utlačování chudých a nuzných lidí, se staly něčím obvyklým. (Iz 1:23; 3:14; Jer 7:9–11; 21:12; 22:3; Ez 22:29; Mi 2:2)

Zloděj, který krade z hladu, možná nejedná tak trestuhodně jako člověk, který — podobně jako Achan a Jidáš Iškariotský — krade proto, že je chamtivý, a proto, že má zlé srdce (Joz 7:11, 20, 21; Př 6:30; Mt 15:19; Jan 12:4–6), ale ti, kdo touží po Božím schválení, se zlodějstvím provinit nesmějí. (Iz 61:8; Ří 2:21) Křesťané sice nejsou pod mojžíšským Zákonem, ale platí pro ně příkaz milovat bližního. „Láska nepůsobí bližnímu zlo“, a proto zlodějství nemá mezi křesťany místo. (Ří 13:9, 10; Mt 22:39; Jk 2:8) Zloděj, který by si přál žít pod vládou Božího Království, musí činit pokání ze svého dřívějšího způsobu jednání a musí se naučit vydělávat si na živobytí tvrdou prací. (1Ko 6:10; Ef 4:28; 1Pe 4:15) A bývalý zloděj, který skutečně činil pokání, si může být jist tím, že mu Jehova odpustí. (Ez 33:14–16)

Hebrejský idiom, který doslova znamená „krást srdce“, znamená „přelstít“. (1Mo 31:20, 26, Rbi8, ppč; srovnej 2Sa 15:6.)