TIRCA

[z kořene, jenž znamená „mít zalíbení; schvalovat“].

1. Jedna z pěti dcer Manasseovce Celofchada; byla současnicí Mojžíše a Jozua. (4Mo 26:29, 33; 27:1–7; 36:11, 12; Joz 17:3, 4)

2. Město v Samaří. Archeologické doklady zjevně podporují názor, že je totožné s místem Tell el-Farʽa, jež leží asi 10 km na SSV od Šekemu.

Izraelité pod vedením Jozua porazili krále Tirci. (Joz 12:7, 24) Po mnoha stoletích do Tirci přemístil své sídlo Jeroboam, první král severního království. (Srovnej 1Kr 12:25; 14:17.) Tirca nepochybně zůstala hlavním městem severního království i za vlády Jeroboamova syna Nadaba (1Kr 15:25–28) a jeho nástupců Baaši, Elaha a Zimriho. (1Kr 15:33; 16:5, 6, 8, 15) Poslední z těchto králů, Zimri, spáchal v Tirce sebevraždu, když město dobyl Omri. (1Kr 16:17–20) Omri vládl v Tirce šest let, a potom vystavěl Samaří a z něho udělal své hlavní město. (1Kr 16:23, 24, 29) Za dalších více než 150 let jeden obyvatel Tirci, Menachem, zabil Šalluma a stal se králem v Samaří. (2Kr 15:14, 17)