TOBIÁŠ

[dobrý je Jah].

1. Předek některých mužů, kteří po návratu z vyhnanství nebyli schopni prokázat svůj izraelský původ. (Ezr 2:1, 59, 60; Ne 7:61, 62)

2. Jeden z Nehemjášových odpůrců. Tobiáš byl „sluha“, pravděpodobně nějaký úředník perského krále. (Ne 2:19) Tobiáš i jeho syn Jehochanan se oženili s Židovkami a Tobiáš byl kromě toho příbuzný velekněze Eljašiba. Tímto způsobem Tobiáš, k němuž mnozí Židé vzhlíželi a o němž mluvili s velkým uznáním, získal výhodné postavení, aby mohl podkopat Nehemjášovu autoritu. (Ne 6:17–19; 13:4)

Když se Nehemjáš dostal do Jeruzaléma, Tobiáš a jeho spojenci nelibě nesli, že Izraelité mají slibné vyhlídky do budoucnosti. (Ne 2:9, 10) Zpočátku se Židům pouze posmívali a zesměšňovali je (Ne 2:19; 4:3), ale když obnova zdi rychle pokračovala, velice se rozzlobili. Avšak různá spiknutí proti Židům, snahy o jejich pobití (Ne 4:7–9, 11, 14, 15) i pokus přimět Nehemjáše, aby porušil svatost chrámu (Ne 6:1, 10–13), to všechno selhalo. I po dokončení obnovy zdí se Tobiáš pomocí korespondence se svými přívrženci pokoušel Nehemjáše zastrašit. (Ne 6:16–19) Nehemjáš proto oprávněně prosil Jehovu, aby pamatoval na mnohé ničemné skutky Tobiáše a jeho spojenců. (Ne 6:14) Když Nehemjáš při svém druhém příchodu z Babylóna zjistil, že na chrámovém nádvoří je pro Tobiáše vyhrazen jídelní sál, okamžitě všechny Tobiášovy věci vyházel. (Ne 13:4–9)