COAN

Starověké egyptské město vybudované o sedm let později než Hebron; v době, kdy Abraham vstoupil do Kanaánu (1943 př. n. l.), již tedy existovalo. (4Mo 13:22; 1Mo 12:5; 13:18) Biblické jméno Coan odpovídá egyptskému jménu (dʽn·t) města, které leželo v sv. části nilské delty, asi 56 km na JZ od dnešního Port Saidu. Město bylo známé spíše pod svým řeckým jménem Tanis (nedaleko dnešního San el-Hagaru); leželo při takzvaném tanidském rameni Nilu.

Žalm 78:12, 43 podrobně líčí zázračné skutky, které Jehova vykonal pro Izraelity a které vedly k jejich exodu, a zmiňuje se přitom o „poli Coan“ jako o paralele k „egyptské zemi“. Proto se někteří znalci domnívají, že k setkání Mojžíše s faraónem došlo v Coanu. Projevily se také snahy spojovat Coan (Tanidu) s městem Rameses a také s městem Auaris, o němž se zmiňuje Manéthó ve své zprávě o takzvaných králích Hyksósů. Mnoho dnešních odborných publikací proto říká, že za vlády „Hyksósů“ bylo jméno Coan změněno na Auaris a pak za vlády dynastie Ramesseů že bylo změněno na Rameses a nakonec opět na Coan (řecky Tanis). Stojí však za povšimnutí, že v Bibli se jméno Coan používá soustavně, jak v době před exodem (již v době Abrahamově), tak za exodu a pak i v osmém, sedmém a šestém století př. n. l. (za proroků Izajáše a Ezekiela).

Kdyby místem, kde Mojžíš mluvil s faraónem, byl Coan, bylo by tím do jisté míry naznačeno, kde exodus začal. Několika okolnostmi však je tento názor zpochybněn. Kdyby se jméno Coan vztahovalo na toto místo, potom by označení ‚pole Coan‘ muselo být považováno ne za pouhou paralelu k označení ‚egyptská země‘, ale za daleko konkrétnější výraz, který by označoval přesné místo, kde se uvedené zázraky staly. Takový ohraničující nebo omezující význam by ve skutečnosti neodpovídal dané situaci, protože k deseti ranám nedošlo jen v jedné části Egypta (například v jednom úseku Delty), ale v celé zemi. To by spíše podporovalo názor, že označení ‚pole Coan‘ je použito jako paralela k označení ‚egyptská země‘.

Ti dnešní znalci, kteří se snaží tvrdit, že Coan (nebo — podle údajné spojitosti těchto jmen — Auaris či Rameses) byl v době exodu faraónovým sídlem, také nenacházejí pro svůj názor žádnou biblickou oporu a jejich názor v několika ohledech s Biblí nesouhlasí. Bible ukazuje, že Mojžíš se poprvé setkal s faraónem na okraji řeky Nil. (2Mo 7:14, 15) Coan (Tanis) neležel na řece jako takové, ale na konci jednoho z tehdejších ramen, která se rozbíhala z hlavního proudu. Ti, kdo se snaží ztotožňovat město Rameses s Coanem neboli Tanidou, také přehlížejí skutečnost, že Coan byl městem již za Abrahama, zatímco biblické město Raamses („Ramesses“, KB) začali stavět Izraelité v Egyptě asi o 400 let později (ledaže by biblický výraz „stavět“ znamenal „postupně budovat“ nebo zpevňovat). (2Mo 1:11)

Tito znalci tvrdí, že Coan (podle jejich názoru totožný s městem Auaris–Rameses) byl v době exodu egyptským hlavním městem, zatímco podle Bible byl Rameses pouze ‚skladištním místem‘. A když tvrdí, že faraónem exodu byl Ramesse II., protože ten o sobě tvrdil, že vybudoval město Rameses (nebo přesněji místo jménem Per-Ramesse), přehlížejí při tom skutečnost, že biblické město Rameses začalo být budováno nejméně 80 let před exodem (před narozením Mojžíše [2Mo 1:11–2:10]), zatímco podle názoru historiků Ramesse II. vládl jen asi 66 let. (Viz heslo RAAMSES, RAMESES.)

Zbývá tedy ještě odpovědět na otázku, proč je ‚pole Coan‘ zjevně použito jako paralela k „egyptské zemi“, když se mluví o tom, že Jehova vykonal zázračné skutky. Není sice možné zcela přehlédnout, že by zde mohla být jistá spojitost s faraónovým dvorem, ale je také docela dobře možné, že žalmista uvedl Coan proto, že to zjevně bylo starobylé město, snad jedno z nejstarších měst v Egyptě. Pokud použil Coan z tohoto důvodu, byl by to podobný případ, jako když je označení „Bílá hora“ použito na celé údobí českých dějin. Nebo jej možná uvedl proto, že Coan byl významným městem a že byl branou do Egypta pro ty, kdo přicházeli z Palestiny; pro Jákobovu rodinu byl možná prvním velkým městem, do něhož vstoupili, když vcházeli do Egypta. (Srovnej Iz 30:2–4; viz heslo CHANES.) Ležel téměř až v nejsevernější části Egypta, a proto by se poukaz na jeho ‚pole‘ mohl dokonce obrazně vztahovat na celé nilské údolí, které se odtud táhne na J až k již. hranici Egypta.

Město Coan (Tanis) bylo nesporně významné, především proto, že se v něm soustřeďoval obchod a náboženský život. Existují doklady o tom, že zde na podnět králů probíhala rozsáhlá stavební činnost již od prvních královských „dynastií“ Egypta. Byl zde vybudován velký chrám, dlouhý asi 305 m. Faraón Ramesse II. dal v Tanidě postavit svou sochu obrovských rozměrů — byl to monolit vysoký asi 28 m, který vážil přes 800 tun. Asyrští králové Esar-chaddon a Aššurbanipal se zmiňují o Coanu (který je v klínopisných nápisech označován jménem Saʼnu nebo Siʼnu) jako o královském městě pod vládou knížete. Již předtím se prorok Izajáš v božském výroku proti Egyptu zmínil o ‚coanských knížatech‘; přiřadil je ke knížatům z Nofu (Memfidy), a tím také poukázal na politický význam Coanu. (Iz 19:1, 11–13) Tirhaka, etiopský panovník Egypta a Izajášův současník, údajně používal Coan (Tanidu) jako administrativní základnu pro sev. Egypt.

Asyřané Esar-chaddon a Aššurbanipal dobyli Egypt, a tím se prokázalo, že coanští rádcové jednali „pošetile“. (Iz 19:13) Potom, asi v roce 591 př. n. l., prorok Ezekiel varoval před dalším dobyvatelským tažením, které podnikne babylónský král Nebukadnecar; má při něm být ‚zapálen oheň v Coanu‘. (Ez 29:17; 30:1, 10, 14) Coan (Tanis) se však zjevně opět vzpamatoval a zůstal významným egyptským městem Delty až do doby Alexandra Velikého. Potom bylo vybudováno nové město Alexandrie, a Coan (Tanis) tím přišel o pověst důležitého obchodního města a začal postupně upadat.