Víra, která se líbí Bohu

„Aby vyzkoušená pravost vaší víry, která je mnohem cennější než zlato, jež pomíjí, ačkoli je zkoušeno v ohni, byla shledána jako příčina ke chvále a slávě a cti při zjevení Ježíše Krista.“ — 1. Petra 1:7, NS.

1, 2. a) Proč lze říci, že víra se objevuje v nejrůznějších formách? b) Co myslel Ježíš, když mluvil o „víře“?

KAŽDÝ člověk, i ten, který není nábožensky založen, v něco věří. Snad nevěří v Boha, ale možná, že věří v sebe sama, v jistotu svých peněžních vkladů, v užitek dobrého školního vzdělání, v přednosti určité vládní formy nebo ve věrnost přítele. Víra se tedy vyskytuje v nejrůznějších formách. Když však Ježíš řekl: „Ale až přijde Syn člověka, nalezne skutečně tuto víru na zemi?“, mluvil o vztahu člověka k svému Stvořiteli a o jeho důvěře v Boží záměr. — Luk. 18:8, NS.

² Co myslel Ježíš, když mluvil o ‚této víře‘, a proč je víra pro každého z nás tak důležitá? Ježíš tím jistě nemyslel ani mnohé různé teorie ani to, co snad člověk dělá sám od sebe, ale mluvil o víře v Boha a o důvěře v to, co Bůh učiní k požehnání lidstva, když řekl: „Jistě, což Bůh nezjedná spravedlnost svým vyvoleným, kteří k němu hlasitě volají dnem i nocí, i když je k nim trpělivý? Pravím vám, že jim rychle zjedná spravedlnost.“ (Luk. 18:7, 8, NS) Když však Ježíš mluvil o ‚této víře‘, neřekl nic o tom, že Bůh použije mnoha cest ve spojení s lidstvem nebo že podporuje různé teorie, které vyhovují vkusu jednotlivců.

3. Jak je popsána víra prvních křesťanů a jak o ní smýšleli učedníci?

³ Také apoštolé dali na srozuměnou, že je jedna víra a jedna cesta, která se líbí Bohu. Skutky apoštolů 19:9 oznamují o kazatelské činnosti apoštola Pavla v Efezu, že „někteří [se] zatvrdili a nevěřili a mluvili o ‚té cestě‘ urážlivě“. Zde je pravá víra označena jako ‚ta cesta‘, a to právem, neboť víra ukazovala prvním křesťanům životní cestu. Když Pavel stál před soudem, řekl odvážně: „Přiznávám ti, že podle té cesty, kterou nazývají ‚sektou‘, prokazuji tímto způsobem svatou službu Bohu svých předků.“ První křesťané nešli každý svou vlastní cestou, nesledovali též své vlastní myšlenkové pochody, ale snažili se porozumět Kristovým naukám a přesně podle nich jednat, ano, snažili se pochopit Boží myšlenky, aby jejich víra spočívala na bezpečném základu. Pavel napsal: „Bůh, dárce trpělivosti a povzbuzení, dej vám takový soulad ve smyslu Krista Ježíše, abyste shodně jedním hlasem velebili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.“ Nebylo tomu tak, že by každý učil jiné filosofii, jinému názoru víry nebo jinému mínění, ale působili „jednomyslně“; byl pro ně skutečně „jeden Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech“. — Sk. 24:14, NS; Řím. 15:5, 6; Ži; Ef. 4:5, 6, NS.

4. O jaký cíl bychom měli usilovat a proč?

⁴ Můžeme mít tuto ‚jednu víru‘ i dnes? Považuješ své náboženské přesvědčení za tu jednu původní víru a můžeš ji dokázat Biblí? Znáš ji tak dobře, že o ní můžeš mluvit s jinými, to jest, že můžeš dělat učedníky z lidí všech národů, jak to dělali první křesťané? O tento cíl by měl usilovat každý, kdo chce skutečně jít v Ježíšových šlépějích. Měli bychom přesně znát své náboženství a vědět, na čem spočívají jeho nauky.

„PEVNÍ VE VÍŘE“

5, 6. a) Jak popsal Ježíš člověka, který má pravou víru, na rozdíl od člověka, jemuž se nedostává víry? b) Jak dospějeme k pevné víře?

⁵ Naše víra by měla být tak neotřesitelná jako skála, která sahá hluboko do země a odolává všem silám, jimiž by mohla být otřesena. Někteří však mají víru, která se nechá spíše srovnat s písčitou půdou, jež povoluje tlaku nebo může být úplně odplavena lijákem. Víra jiných je dokonce tak slabá, že ji můžeme přirovnat k pohyblivému písku, který nejen neposkytuje žádnou oporu, ale do něhož se propadne a v němž zahyne každý, kdo se na něj spolehne. — Mat. 7:24–27.

⁶ Aby se naše víra podobala skále, musí spočívat na pravdě. Musí být pevně zakořeněna v naší mysli a musí spočívat na přesném poznání a na skutečnostech. Taková víra odolává otázkám a odporujícím si názorům. Naše víra by měla pocházet od Boha. Ale jak můžeme být přesvědčeni, že je tomu tak? Ve 2. Korintským 13:5 (NS) je napsáno: „Neustále zkoumejte, zda jste ve víře, neustále zkoušejte, co jste.“ Ano, musíme stále zkoušet svou víru a stále si klást otázky: „Je logická a rozumná a souhlasí s knihou víry, Biblí?“

7, 8. a) Proč mnozí lidé ztratili víru? b) Co musíme dělat, abychom posílili svou víru?

⁷ Mnozí již museli zjistit, že jejich víra byla jako písčitá půda; neodolala zatížením, jimž byla vystavena, protože nespočívala na pravdě, která se podobá skále, ale na podáních a lidských filosofiích. Tak tomu bylo například s jednou paní, která již nevěřila v cenu modlitby a neučila proto své děti modlit se. Učili ji modlit se o nesprávné věci a když její modlitby nebyly vyslyšeny, byla její víra ta tam. Stavěla na písčité půdě. Modlila se za člověka, který přestoupil Boží spravedlivé příkazy, ale jehož Bůh měl podle jejího názoru chránit. Její náboženský rádce ji dokonce posiloval v této víře; byla to však, žel, falešná víra.

⁸ I skálopevná víra by mohla být časem otřesena, kdyby nebyla stále upevňována a posilována. Proto není divu, že neurčitá víra mnohých mladistvých začíná kolísat, když je napadena. Časopis Time přinesl zprávu: „Objektivita náboženských přednášek uvádí mnohdy v úžas studenty, kteří nenavštěvují tyto přednášky proto, aby podrobili svou víru obsáhlé zkoušce, ale aby byli posíleni ve víře.“ Není divu, že studenti žasnou, když teolog začíná pořadí přednášek útokem na podklad jejich víry slovy: „Bible je největší sbírka mýtů v dějinách západní kultury.“ Muži, kteří sami nemají víru a pochybují o Božím Slově, nemohou posílit víru těchto studentů. Je to tak, jak čteme v Římanům 10:17 (NS): „Víra tedy jde za zprávou. Zpráva však přichází ze slova o Kristu.“ Kdo tedy chce posílit svou víru, musí naslouchat Božímu Slovu a rozumět mu. — Jak. 1:5–8; Neh. 8:8.

9. Co je pravá víra a proč je tak důležitá?

⁹ Pravá víra nás vede k Bohu a posiluje nás pro jeho službu. Pravá víra je dnes stejně činná, jako byla ve dnech Ježíšových a jeho apoštolů. Musí spočívat na dobrém základu a být posilována studiem a správnými styky. Je pro křesťany nanejvýš důležitá, protože rozhodně ovlivňuje jejich způsob života a jejich vztah k Stvořiteli. Pavel napsal: „Vy všichni jste vskutku syny Božími skrze svou víru v Krista Ježíše.“ Dále prohlásil: „Žiji život, který nyní žiji v těle, skrze víru v Božího Syna, který mě miloval a dal se za mne.“ Znamená pro tebe víra také tolik? — Gal. 3:26, NS; 2:20, NS; 2. Tess. 1:3.

10. Jak můžeme odolávat útokům na pravou víru?

¹⁰ Kdo ví, že jeho víra je slabá, měl by se snažit ji posilovat. Lidé, kteří mají slabou víru, se vystavují nebezpečí, že budou napadeni, neboť Petr napsal výstražně: „Váš protivník ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil.“ Abychom odrazili tyto satanské útoky, měli bychom se řídit naléhavou Petrovou radou: „Postavte se proti němu, pevní ve víře . . . [neboť] Bůh vší nezasloužené dobrotivosti . . . sám ukončí vaše školení, upevní vás, posílí vás.“ (1. Petra 5:8–10, NS; Ef. 6:16) Jak probíhá toto posilování? Pavel ukazuje ve třetí kapitole listu Galatským, že ten, kdo projevuje víru, je podpírán Jehovovým svatým duchem, je-li napaden. Skutečnost, že školení a součinnost jsou uváděny společně s vírou, ukazuje, že posílení víry je spojené s úsilím. Hledáme-li vážně tuto víru, získáme Boží uznání, ano, Bůh nám dává ujištění, že ‚ospravedlní lidí z národů pro víru‘. — Gal. 3:5, 6, 8, 22, NS.

11. Proč bychom si neměli myslet, že se nemůžeme líbit Bohu?

¹¹ Myslíš si snad, že bys nemohl nikdy odpovídat Božím spravedlivým požadavkům a nikdy bys nemohl jako Ježíš mluvit s jinými o své víře? Bůh od nás nežádá nic nemožného; s pomocí jeho ducha můžeme dělat, co od nás žádá. Ježíš řekl: „Zmůžeš-li něco? Všecko je možno tomu, kdo věří.“ (Mar. 9:23, Ži) Aby se naše víra líbila Bohu, musí být pevná. V Židům 10:38 (NS) čteme: „‚Můj spravedlivý bude žít z víry‘ a ‚ustoupí-li zpět, má duše nebude v něm mít zalíbení‘.“ Nechceme ustupovat, ale jít vpřed; chceme žít ve víře a denně projevovat svou víru tím, že o ní mluvíme s jinými.

BŮH PRAVÉ VÍRY

12. Proč se Bohu nelíbí každá víra?

¹² Chceme-li se líbit Jehovovi, musíme však též mít správnou víru. Mnozí lidé věří v nějakého Boha. Pavel uznal tuto skutečnost, neboť v 1. Korintským 8:5, 6 (NS) čteme: „Jsou takoví, kteří jsou nazýváni ‚bohové‘, ať v nebi či na zemi, jako jsou mnozí ‚bohové‘ a mnozí ‚páni‘.“ Potom však důrazně připojil: „Pro nás je skutečně jen jeden Bůh, Otec, z něhož jsou všechny věci a my pro něj, a jeden Pán, Ježíš Kristus.“ Pravému Bohu, Jehovovi, by se tedy nelíbilo, kdybychom věřili v jakéhokoli Boha, Říká nám, že „se stává dárcem odměny těm, kteří jej vážně hledají“. (Žid. 11:6, NS) Jestliže jej však hledáme tvrdošíjně na nesprávném místě nebo s nesprávnou představou, nenajdeme jej, stejně jako bychom nenašli přítele v nesprávné ulici. Podobně nemohou najít Boha osoby, které věří v lidi a popírají Boží moc a jeho neviditelné vlastnosti, které jsou patrné ve stvoření, a jejich víra se nelíbí Bohu. Bohu se nelíbí ani zbožní lidé, kteří věří v obrazy — v obrazy nedokonalého nebo „pomíjejícího člověka“, ‚totiž ti, kteří zaměnili pravdu Boží za lež a prokazovali úctu a svatou službu spíše stvoření než tomu, kdo stvořil‘. (Řím. 1:20–25, NS) Víra, která se líbí Bohu, musí tedy být víra ve správnou věc, musí to být správný druh víry, víra, která spočívá na Božím Slově a na uznání Všemohoucího jako osobní, rozumem obdařené bytosti. — Zj. 22:8, 9.

13. Na čem by měla spočívat pravá víra a jaký základ máme pro tuto víru?

¹³ Pravá víra musí spočívat na poznání Stvořitele. Když Mojžíš vyložil izraelskému lidu protiklad mezi falešnými názory víry a pravou vírou, prohlásil: „Věz tedy, že Jehova, tvůj Bůh, jest pravý Bůh, věrný Bůh, jenž dodržuje smlouvu a prokazuje milující dobrotivost do tisíce pokolení těm, kteří jej milují, a těm, kteří dodržují jeho přikázání.“ (5. Mojž. 7:9, NS) Můžeš říci: „Já vím, že Jehova, můj Bůh, je pravý Bůh, věrný Bůh“? Co dokazuje svět, ve kterém žijeme, a Bible ohledně Boží existence? Nemůžeme sice Boha vidět, protože je duch a pro nás neviditelný, ale to snad není důvod k domněnce, že neexistuje. Je to spíš tak, jak napsal Pavel podle Římanům 1:20 (NS): „Jeho neviditelné vlastnosti jsou od stvoření světa jasně patrné, protože je lze postřehnout z vytvořených věcí, totiž jeho věčnou moc a božství.“ (Žid. 11:27) Víme, že vesmír nestvořili lidé a že by jej ani nemohli vytvořit. Vzhledem k složitosti živé i neživé hmoty by bylo nelogické tvrdit, že vznikl bez působení inteligentního Stvořitele.

14. Proč není Boží neviditelnost důvodem, abychom v něj nevěřili?

¹⁴ Mnohé věci, které jsou pro nás neviditelné, ale přesto jsou skutečné, mohou působit slyšitelné nebo viditelné účinky, například přitažlivost, vzduch, rádiové vlny, ba dokonce určité světelné vlny, které jsou pro lidské oko neviditelné, ale působí, že horniny září ve tmě. Věříme, že tyto neviditelné věci existují, protože známe účinky, které vyvolávají. Nevidíme vítr, který nám hučí při bouřlivém počasí kolem uší, ale cítíme jej. Nevidíme přitažlivost země, ale cítíme ji, když spadneme s žebříku a tvrdě se uhodíme o zem. Nevidíme žádné vedení, které by spojovalo náš rozhlasový nebo televizní přístroj s vysílačem, který je mnoho kilometrů vzdálen, ale slyšíme nebo vidíme program, který nám přinášejí neviditelné vlny. Bůh nemá méně moci a není méně podivuhodný než jeho stvoření. Máme tedy neméně důvodů uznat Boha jako skutečnost a věřit v něj, jako uznáváme za skutečné tyto jiné věci.

15. Jak víme, že 1. Mojžíšova 1:1 odpovídá skutečnostem?

¹⁵ Skutečnost, že radioaktivní prvky se během tisíciletí ustavičně rozpadají v měřitelných obdobích, jasně ukazuje, že čas plyne a že hmota měla začátek, jinak by dnes již nebylo žádné radioaktivity. Proto vzniká otázka: Jak a kdy začalo stvoření vesmíru? Odpověď na tuto otázku posílí naši víru v Stvořitele a v biblickou zprávu o začátku jeho děl. — 1. Mojž. 1:1.

16. Co ukazuje srovnání toho, co až dosud svedl člověk, s Božími díly?

¹⁶ Další otázka by byla: Odkud obdrželi život byliny, stromy a nakonec člověk? Jistě ne od člověka, který neumí uměle vyrobit ani nejjednodušší formu mikroskopického života. Člověk nemohl rovněž vzejít samovolně z nižších tvorů, kteří mají daleko nižší schopnosti než on, když se vědcům, kteří jsou vyzbrojeni nejmodernějším zařízením, nepodaří vyvolat umělou cestou ani nejjednodušší živý organismus. Thomas A. Edison, velký vynálezce, prý jednou řekl: „Pokud se člověku nepodaří napodobit jedinou květinu, může se příroda smát jeho takzvaným vědeckým poznatkům.“ Nic z toho, co člověk až dosud vytvořil, se nepřibližuje ani zdaleka tomu, co způsobila Jehovova stvořitelská moudrost. Proto Písmo svaté dosvědčuje, že „jeho [Boží] neviditelné vlastnosti jsou od stvoření světa jasně patrné, protože je lze postřehnout z vytvořených věcí, totiž jeho věčnou moc a božství, takže jsou bez výmluvy“. — Řím. 1:20, NS; Žalm 19:2; 100:3.

17. Co řekl jeden francouzský profesor o filosofii, která nedbá Boha?

¹⁷ Není divu, že profesor Tresmontant, který má na sorbonské universitě v Paříži přednášky o přírodní filosofii, prohlásil: „Ti, kteří nenacházejí ve své filosofii žádné místo pro Boha, by tedy měli být ochotni přiznat, že nerozumná, neživá hmota byla s to sama se uspořádat, oživit a vybavit se vědomím a myšlením . . . měli by připsat hmotě všechny vlastnosti, které teologové připisují Bohu: nejvyšší inteligenci, tvůrčí sílu, věčnost, nezávislost atd. . . . I kdybychom z velké víry přijali teorii, že první obrovská molekula vznikla náhodným spojením správných atomů a správných předpokladů. . . . Při každém vývojovém stupni by musely nastat další náhody k vývoji nového orgánu. . . . Jestliže připisujeme náhodě účinky, které plně odporují zákonům pravděpodobnosti, znamená to, že se domýšlíme o náhodě tolik, že ji vlastně používáme jako synonyma pro Boha.“

SVĚTOVÉ SOUŽENÍ NENÍ DŮVODEM K ZTRÁTĚ VÍRY

18. Jaké důvody uvádí Bible pro přítomnou světovou tíseň?

¹⁸ Lidé, kteří tvrdí, že není Bůh, nadhazují často otázku, proč Bůh, jestliže skutečně existuje a je opravdu všemohoucí, nedělá nic pro zlepšení světových poměrů a zmírnění lidského utrpení. Tito skeptikové se v podstatě nestarají o Stvořitele a obvykle se nezajímají o jeho službu, ale chtějí mít pouze důvod pro odmítnutí víry a Božích požadavků. Nekladou tu otázku ani proto, že by se zajímali o Boží záměr nebo o to, v jaké době žijeme vzhledem k tomuto záměru. Myslí jen na své výhody. Jejich otázka je vlastně přiléhavě zodpověděna v Bibli, neboť Bible ukazuje, že původce lidské nouze a bídy není Bůh, ale satan, Boží pradávný protivník, ba ukazuje, že Bůh něco dělá a že něco dělají i jeho služebníci: poukazují lidem na Boží královské panství, jediný prostředek k odstranění přítomného stavu. (Zj. 12:12; 1. Jana 5:19) Bůh připustil, že satan vykonává nadále svou moc nad zemí, aby mu dokázal svou moc a spravedlnost a aby bylo ohlašováno jeho jméno. Tím je dána příležitost velkému množství bohabojných lidí, aby se shromáždili na straně jeho království. Mojžíš ukázal, že Bůh není původcem dnešních těžkostí na zemi, neboť prohlásil: „Ale pokolení převrácené a zavilé zpronevěřilo se jemu mrzkostí vlastní svou, jakáž vzdálena jest od synů jeho.“ — 5. Mojž. 32:4, 5.

19. Proč bychom měli být rádi, že Bůh pěstuje trpělivost?

¹⁹ Bůh naštěstí vymezil ve své dobrotivosti čas, aby mohla být jednou provždy vyřešena sporná otázka vyvolaná satanem, neboť tak jsme obdrželi příležitost, abychom dokázali svou víru v něj a sloužili mu. „Co tedy máme říci? Je u Boha nespravedlnost? K tomu ať nikdy nedojde!“ Naopak, je nám řečeno: „Jestliže tedy Bůh, ačkoli měl v úmyslu projeviti svůj hněv a oznámiti svou moc, trpěl s mnohou shovívavostí nádoby hněvu, jež jsou připraveny ke zničení, aby oznámil bohatství své slávy na nádobách milosrdenství.“ Místo abychom se rozčilovali, že již dávno nezničil přítomný svět s mnoha upřímnými lidmi, kteří snad ještě nepoznali cestu života, měli bychom být rádi, že nám dává příležitost poznat pravdu a sloužit mu. — Řím. 8:14, 22, 23, NS.

20. Jak oslaví Jehovovo království Boží jméno?

²⁰ Jestliže tedy naše víra spočívá na Bibli a my víme, v co věříme, můžeme odpovědět na tuto otázku. Můžeme říci, že Bůh připouští zlo z různých důvodů, mimo jiné proto, aby dal svému protivníkovi dost času, aby přiměl všechny zkažené tvory v nebi i na zemi zaujmout postavení proti jeho spravedlivému záměru. Může tak také dokázat svou moc jak v armageddonské bitvě, kdy očistí zemi ode všeho zla a uvolní cestu pro královské panství, tak i na konci Kristova tisíciletého panství, kdy zničí s konečnou platností zlo podle svého podivuhodného záměru. (Zj. 20:7–10) Jehova trpělivě a shovívavě snášel potupy, které na něj rouhači kupili, aby mohl oslavit své jméno prostřednictvím panství svého království. — Mal. 3:14–18.

21. Jak nám Bible pomáhá, abychom unikli satanem nastražené léčce?

²¹ Pro nás lidi snad plyne čas pomaleji než pro Boha, který je bez začátku a bez konce, a proto bychom se mohli stát netrpělivými a myslet si, že je nejvyšší čas, aby se poměry zlepšily. Doba, kterou Bůh stanovil pro uskutečnění svého spravedlivého záměru se zemí, bude plynout i v těch několika málo letech, které ještě zbývají naší generaci. Proto nechceme dnes, v této pozdní hodině lidských dějin upadnout do satanem nastražené léčky nevíry a nedostatku víry. — Mat. 24:34; Žalm 92:8; Kaz. 8:11–13.

ROZVÍJET VÍRU, KTERÁ SE LÍBÍ BOHU

22. a) Jak můžeme dokázat, že vážně hledáme Boha? b) Jak můžeme dokázat, že naše víra je opravdová?

²² Patříš-li k těm, kteří „vážně hledají Boha“, měl bys posilovat svou víru studiem a společenstvím se svědky Jehovovými, kteří prokazují víru tím, že přinášejí dobré poselstvím jiným. Máš–li pocit, že musíš posílit svou víru, abys nepatřil se svými rodinnými příslušníky k těmto politování hodným lidem, jejichž víra ochladla a kteří nemají nic, čím by ji nahradili, pak se ‚věnuj nadále‘ přijímání a předávání poznání, „neboť budeš-li to činit, zachráníš sám sebe i ty, kteří ti naslouchají“. (1. Tim. 4:13–16, NS; 6:12; 2. Tim. 2:15) Pravá víra není neurčitý, nevysvětlitelný pojem, neboť z Židům 11:1 vysvítá, že víra je spojena se skutečnostmi, ne s něčím neskutečným. Co děláme ve spojení se svou vírou, je pro jiné zřejmým důkazem toho, že naše víra je skutečností, a to je přesvědčuje o tom, že naše víra v Boha a jeho záměr je spolehlivé očekávání.

23. S čím můžeme srovnat víru, která se líbí Bohu?

²³ Nevěř tedy ani v jistotu svých peněžních vkladů, které mohou náhle zmizet, ani v přátele, kteří se mohou ukázat jako nestálí nebo tě snad opustí v nouzi, ani v mocné tohoto světa, kteří snad zklamou právě tehdy, kdy to nejméně očekáváš, ale věř v toho, kdo ti může pomoci a kdo má moc nad životem a smrtí. Kéž je tvá víra tak neotřesitelná jako víra Davidova, když jej Jehova zachránil z ruky jeho nepřítele Saula. Jeho slova ve 2. Samuelově 22:3 (NS) podivuhodně vyjadřují tuto víru: „Můj Bůh je má skála. Budu u něj hledat útočiště.“ Kéž je tvá víra vyzkoušená ve své pravosti, vytříbená jako jemné zlato, ale daleko cennější v Jehovových očích. (1. Petra 1:7) Kéž není jako mořská vlna, hnaná větrem sem a tam, ale jako dobře zakotvená, před bouří zajištěná loď, která tě nese bezpečně k cíli, poháněná Božím duchem. (Jak. 1:6, 7) Přesvědč se o tom, že máš „tu víru“, o které mluvil Ježíš, a že jdeš „tou cestou“, jak to činili apoštolé, ano, že se tvá víra líbí Bohu. — 1. Jana 5:4.