,Najít zalíbení v domě našeho Boha‘
„Neměli bychom zanedbávat dům svého Boha.“ — Neh. 10:39, NS.
1. Popiš stavbu, kterou Izraelité původně postavili v poušti k pravému uctívání.
PŘED více než 3 400 roky byl v nehostinné poušti Sinajského poloostrova postaven nádherný stan. Byl pouze 4,5 metrů široký, 4,5 metrů vysoký a 13,5 metrů dlouhý, avšak stál se svým nádvořím a celým svým vybavením daleko přes dva milióny dolarů. (2. Mojž. 38:29–31, poznámky b a c anglického Překladu nového světa svatých písem, vydání 1953) Tento stan byl nádherný stánek úmluvy, který postavili Izraelité na Jehovův příkaz v roce 1512 př. n. l., když je osvobodil z egyptského otroctví. (2. Moj. 36:2 až 38:20) Tento nádherný stan sloužil Izraelitům 485 let jako středisko uctívání.
2, 3. a) Jakou stavbu k Jehovovu velebení zasvětil Šalomoun v roce 1027 př. n. l.? b) Popiš, co se později stalo s chrámem v Jeruzalémě?
2 V roce 1027 př. n. l. zasvětil Šalomoun, Davidův syn a izraelský král, v Jeruzalémě jinou stavbu k Jehovově cti, chrám, pro který dostal jeho otec stavební plán pod božskou inspirací. (1. Par. 28:11–19) Svatyně uvnitř chrámu byla 9 metrů široká, 27 metrů dlouhá a 13,5 metrů vysoká. (1. Král. 6:2) Tento chrám, který byl postaven většinou z vápence a cedrového dřeva a byl ozdoben zlatem a vzácnými kameny, musel být jednou z nejnádhernějších a nejnákladnějších budov, které byly kdy postaveny. K stavbě tohoto chrámu se sešly příspěvky zlata a stříbra v hodnotě přes pět miliard dolarů. Všemohoucí Bůh našel v tomto chrámu nepochybně zalíbení, neboť po Šalomounově vroucí modlitbě při zasvěcení „oheň sestoupil s nebe a sehltil zápal i jiné oběti, a sláva Jehovova naplnila dům ten“. — 2. Par. 6:12 až 7:3
3 V roce 607 př. n. l. byl Šalomounův chrám rozbořen Babylóňany a Židé byli odvedeni do zajetí. (2. Král. 25:8–12) Když byli po sedmi desetiletích osvobozeni z Babylóna perským králem Cýrem, vrátili se zpět do Jeruzaléma a nakonec postavili opět chrám pod vedením Zorobábelovým. (Ezdráš 1:1–4; 3:8–11; 6:14, 15) O několik století později Herodes Veliký přebudoval postupně tento chrám a tato budova stála, ještě když byl Ježíš na zemi. Ale pro nevěrnost Židů k Jehovovi byl tento chrám podle Ježíšova prorockého výroku srovnán se zemí, když Římané zničili v roce 70 n. l. Jeruzalém. — Mat. 24:1, 2.
4. Čím byl nahrazen stánek úmluvy a pozdější doslovný chrám? Popiš krátce tento chrám.
4 Chrám byl vhodně označován jako ‚chrám Jehovův‘, jako „dům pravého Boha“ a jako „dům Jehovův“. Ježíš jej také nazval „dům mého Otce“. (2. Par. 26:16; Ezdráš 3:8, NS; Jan 2:16, NS) Izraelský stánek úmluvy a jejich pozdější doslovný chrám již dnes neexistují; byly nahraženy ještě nádhernějším, duchovním chrámem. O tomto chrámu napsal apoštol Pavel svým bratrům ve víře v Efezu: „Proto již jistě nejste více cizinci a dočasní usedlíci, ale jste spoluobčané svatých a členové Boží domácnosti. A byli jste vybudováni na základě apoštolů a proroků, přičemž Ježíš Kristus sám je základním úhelným kamenem. V jednotě s ním roste celá harmonicky spojená stavba ve svatý chrám pro Jehovu. Vy též v jednotě s ním jste spolu budováni v místo, kde Bůh přebývá duchem.“ (Ef. 2:19–22, NS) V lidech, kteří tvoří tento chrám, přebývá Boží duch; jsou ‚živými kameny‘, které jsou stavěny v ‚duchovní dům‘. (1. Petra 2:4, 5, NS; 1. Kor. 3:16, NS) K tomuto duchovnímu chrámu patří jen 144 000 takových ‚živých kamenů‘ a z nich žije dnes na zemi již jen malý ostatek. — Zj. 7:4–8; 14:1–5.
5. Jak ukazují Jehovovi ctitelé, kteří mají pozemskou naději, že si váží každého spojení s chrámovou třídou?
5 Duchovní chrám může být zastoupen v místním sboru svědků Jehovových jedním nebo více pomazanými následovníky Ježíše Krista. Protože jich však žije na zemi již jen velmi málo, jsou mnohde sbory Božích služebníků, kteří se skládají výlučně z oddaných ctitelů Jehovových, kteří mají pozemskou naději a patří k ‚velikému zástupu‘, o kterém je ve Zjevení řečeno, že stojí před Božím trůnem a „prokazují mu dnem i nocí svatou službu v jeho chrámu“. (Zj. 7:9, 15, NS) Váží si každého spojení s chrámovou třídou a dokazují to tím, že v každém ohledu spolupracují s ‚věrným a rozumným otrokem‘, celkovou třídou pomazaných křesťanů. (Mat. 24:45–47, NS) Protože činí dobro Kristovým „bratrům“, jeho pomazaným následovníkům, budou odměněni věčným životem. — Mat. 25:34–40, 46, NS.
CTÍT JEHOVU SVÝMI CENNÝMI VĚCMI
6, 7. a) Jak reagovali Izraelité na přednost přispět něčím k stavbě stánku úmluvy a chrámu? b) Jak reagují Jehovovi služebníci dnes na příležitosti k podpoře pravého uctívání? c) Můžeme tímto dáváním zchudnout?
6 Izraelité měli přednost přispívat na stavbu stánku úmluvy zlatem, stříbrem, mědí, vlnou, plátnem a jinými věcmi. Ti, kteří byli ochotného srdce, dávali radostně tento „příspěvek pro Jehovu“, ano, dávali dokonce tolik, že přispívání muselo být omezeno, protože darů bylo dosti „pro celou práci, kterou měli dělat, ba víc než dosti“. (2. Mojž. 35:4–9, 20–29; 36:4–7, NS) O staletí později našel letitý David tak velké zalíbení v chrámu, který měl být postaven v Jeruzalémě, že daroval velké množství zlata, stříbra, mědi, železa, mosaikových kamenů a drahokamů. Potom řekl: „Nadto z veliké lásky k domu Boha svého, maje zvláštní poklad zlata a stříbra, i ten dávám k domu Boha svého mimo všecko to, což jsem připravil k domu svatyně.“ Přidal k tomu ještě množství zlata a stříbra. I jeho spoluobčané, kteří byli pobídnuti, aby rovněž dávali, štědře přispívali svými dary: „I veselil se lid, že tak ochotně obětovali; nebo celým srdcem dobrovolně obětovali Jehovovi. Nýbrž i král David radoval se radostí velikou.“ — 1. Par. 29:1–9.
7 Dnes reagují Jehovovi služebníci podobně, jde-li o postavení budovy pro pravé uctívání. Radují se, že mohou hmotně podporovat takový plán, ať již jde o zvětšení ústředí Společnosti Strážná věž nebo některé její odbočky nebo o stavbu nového místního sálu království. Často podporují stavbu sálu království i tím, že nasadí čas i sílu, aby pomáhali při stavbě. Jehova jim dává zdar a působí, že křesťanská štědrost se projeví různým způsobem. (2. Kor. 9:8–12) Podpora pravého uctívání dary k posílení zájmů Božího království nikoho neochudí, neboť v Příslovích 3:9, 10 čteme: „Cti Jehovu z statku svého, a z nejpřednějších věcí všech úrod svých, a naplněny budou stodoly tvé hojností, a presové tvoji mestem oplývati budou.“
8. Co dělají Jehovovi služebníci, protože nechtějí zanedbávat Boží dům?
8 Izraelité měli přednost přispívat něčím k údržbě stánku úmluvy a později k údržbě chrámu a k podpoře služby kněží a Levitů, kteří tam byli činní. Například ve dnech Nehemiášových se Židé zavázali, že budou dodržovat Boží zákon a podporovat dary čisté uctívání v Jehovově svatyni, neboť věděli, že nemají zanedbávat Boží dům. (Neh. 10:32–39) Svědkové Jehovovi nezanedbávají Boží dům ani v dnešní době. Přispívají podle možností k údržbě svých sálů království a k podpoře kázání dobrého poselství o království. (Mat. 24:14; Mar. 13:10) Dělají to s radostí a dokazují tím, že mají zalíbení v domě svého Boha a že jednají podle slov apoštola Pavla: „Nechť každý činí, jak se rozhodl ve svém srdci, a ne s nechutí nebo z donucení, neboť Bůh miluje radostného dárce.“ — 2. Kor. 9:7, NS.
9. Co bychom měli dělat vzhledem k příkladům, které máme v minulosti s jeruzalémským chrámem, je-li třeba oprav na sále království?
9 Během času bylo nutné opravovat chrám postavený Šalomounem. Bylo tomu tak na příklad za judského krále Joase. Odpovědní činitelé tehdy ovšem nepřistoupili ihned k dílu, ale nakonec byly opravy svatyně přece jen provedeny. (2. Král. 12:4–15) Později dbal i judský král Josiáš na opravu ‚domu Jehovova‘. (2. Král. 22:3–7) Dnešní Boží služebníci dávají najevo, že mají zalíbení v domě svého Boha, neboť se starají o údržbu svých sálů království a neodkládají opravy, kterých je třeba, nýbrž pečují o to, aby je provedli pilní, poctiví dělníci.
10. Jak by se křesťané měli dívat na věci, které patří k sálu království?
10 Také se stalo, že chrám byl vypleněn, jako ve dnech jiného Joase, izraelského krále, který podnikl tažení proti Jeruzalému za života judského krále Amaziáše. „A pobral všecko zlato i stříbro a všecky nádoby, kteréž se nalézaly v domě Jehovově a v pokladích domu královského, také i mládence zastavené, a navrátil se do Samaří.“ (2. Král. 14:11–14) Tento případ snad dnes přiměje Jehovova služebníka, aby pečlivě zacházel se zařízením a jinými věcmi v sále království. Nikdy by si neměl chtít neoprávněně přisvojit něco, co patří sboru jako celku. Co patří k sálu království, by mělo být respektováno a považováno v první řadě za Jehovovo vlastnictví a pak za vlastnictví křesťanského sboru, který používá sál jako místo uctívání. Mysleme též na to, že babylónský král Nabuchodonozor uloupil z Jehovova chrámu cenné nářadí a dal tuto nádhernou budovu zničit. (2. Král. 25:8–17) Křesťané by neměli nikdy zneužívat sálu království nebo věcí, které k němu patří, a nikdy, ani v nejmenším by neměli jednat tak jako onen pohanský král!
NUTNOST ČISTOTY
11, 12. a) Jakých příkazů o čistotě museli dbát izraelští kněží a lid? b) Proč museli být čistí Židé vysvobození z babylónského zajetí? c) Dají se uplatnit slova z Izaiáše 52:11 na křesťany?
11 Pomáhat při údržbě sálu království v čistém a dobrém stavu je rovněž přednost. Kromě toho musejí být čistí v tělesném i duchovním ohledu ti, kteří chtějí sloužit Jehovovi. Izraelité dbali na tělesnou i náboženskou čistotu. Museli si například umýt šaty a vykoupat se, když se znečistili určitými tělesnými výměšky. (3. Mojž., kap. 15) Tělesná a obřadní čistota nebyly jedno a totéž, ale jak již bylo řečeno, jedna zahrnovala druhou. Byla též podnikána hygienická opatření k odstranění lidských výkalů. (5. Mojž. 23:12–14) Ve stánku úmluvy a v chrámu stálo velké umyvadlo, naplněné vodou, aby se kněží mohli mýt. Museli tedy být v tělesném a duchovním ohledu čistí, když sloužili v Jehovově svatyni. (2. Mojž. 30:17–21; 2. Par. 4:6) Dlouho před jejich osvobozením z babylónského zajetí (537 př. n. l.) předpověděl Izaiáš pod inspirací Židům: „Odejděte, odejděte, vyjděte z Babylóna, nečistého se nedotýkejte; vyjděte z prostředku jeho, očisťte se vy, kteříž nosíte nádobí Jehovovo.“ (Iz. 52:11) Představ si, že měli obdržet přednost donést zpět do Jeruzaléma svaté nářadí, které Nabuchodonozor před léty odcizil z Jehovova chrámu. Toto svaté nářadí směli jistě nosit jen čistí Jehovovi ctitelé, neboť Jehova netrpí ve své službě nikoho, kdo je nečistý.
12 Apoštol Pavel rozšířil význam těchto slov u Izaiáše 52:11 a použil je na křesťany. Napsal: „Nenechte se zapřáhnout do nerovného jha s nevěřícími. Neboť co má společného spravedlnost s bezzákonností? Nebo jaké společenství má světlo s temnotou? Dále, jaký soulad je mezi Kristem a Beliálem? Nebo jaký podíl má věřící s nevěřícím? A v jakém souhlasu je chrám Boží s modlami? Neboť my jsme chrám živého Boha; jak Bůh řekl: ‚Budu přebývat mezi nimi a procházet se mezi nimi a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘ ‚„Proto vyjděte z jejich středu a oddělte se“, praví Jehova, „a přestaňte se dotýkat nečistého.“‘“ (2. Kor. 6:14–17, NS) Osvobozený ostatek věrných Židů staré doby vyšel z Babylóna a odvrátil se od jeho modlářského falešného náboženství, aby se vyvaroval každého poskvrnění jeho nečistotou a aby měl čisté srdce. Podobně i křesťané opustili Velký Babylón, světovou říši falešného náboženství, a nejsou proto poskvrněni jeho nečistotou. (Zj. 18:1–8) Protože mají zalíbení v domě svého Boha Jehovy, modlí se k němu duchem a pravdou. — Jan 4:23, 24.
13. Proč vybízel Pavel křesťany v Korintu, aby vyloučili nemravného muže ze sboru?
13 Všichni Bohu oddaní křesťané by měli vždy myslet na to, že musejí být čistí v mravním a duchovním ohledu. Křesťanský sbor ve starém Korintu trpěl po nějakou dobu nemravného muže ve svém středu a Pavel musel vyzvat své tamní bratry ve víře, aby odstranili toho zlého ze svého středu a předali jej „satanovi ke zničení těla, aby duch byl zachráněn ve dni Pánově“. Pavel věděl, že je nutné podniknout tento krok proti přestupníkovi, protože „trochu kvasnic zkvasí všechno těsto“. (1. Kor. 5:1–6, NS) Ten člověk musel být vyloučen ze sboru, aby mohl být zachráněn duch sboru, spočívající na psaném Božím slově.
14. a) Proč musí křesťan vést znamenitý život? b) Podle které vlastnosti je možno poznat Ježíšovy učedníky, a jak vysvětluje tuto vlastnost Pavel?
14 Je důležité, aby křesťan vedl znamenitý způsob života. (1. Petra 2:12), protože jeho jednání může ovlivňovat sbor, s nímž je spojen. Měl by mít též na mysli žalmistova slova: „Jehovo, kdo bude přebývati v stánku tvém? Kdo bydliti bude na hoře svaté tvé? Ten, kdož chodí v upřímnosti, a činí spravedlnost, a mluví pravdu z srdce svého.“ (Žalm 15:1, 2) Bylo přáním apoštola Pavla, aby křesťané ve Filippi byli naplněni „spravedlivým ovocem, které je působeno skrze Ježíše Krista k oslavě a chvále Boží“. (Fil. 1:9–11, NS) Nabádal své bratry ve víře v Římě, aby nebyli nikomu nic dlužni kromě lásky (Řím. 13:8), a byl inspirován k tomu, aby popsal tuto znamenitou vlastnost krátkými, příhodnými slovy ve svém dopise křesťanům v Korintě. Vysvětlil, že láska je shovívavá, dobrotivá a není žárlivá. Nevychloubá se, nechová se neslušně, nehledí na své vlastní zájmy, nenechá se vydráždit, nevyčítá zlo a neraduje se z nespravedlnosti. Raduje se z pravdy, ano, všechno snáší, všemu věří, všeho se naděje, všechno strpí. „Láska nikdy neselhává.“ (1. Kor. 13:4–8, NS) Učedníky Ježíše Krista je možno poznat podle toho, že mají mezi sebou lásku (Jan 13:34, 35) a svým bohulibým chováním všeobecně dokazují, že mají zalíbení v Božím duchovním domě a váží si spojení s tímto domem a s Jehovou Bohem.
„POĎME DO DOMU JEHOVOVA“
15. Ke kterým svátkům se shromažďovali Izraelité každým rokem v Jehovově svatyni? Jaký užitek měli z návštěvy těchto slavností?
15 Jaká to byla ve staré době radost, scházet se s jinými v Jehovově svatyni! Izraelité měli tuto přednost třikrát do roka: k svátku nekvašených chlebů, k svátku žně a k svátku sklizně. (2. Mojž. 23:14–17) Čím blíže přicházely zástupy lidí k městu Jeruzalému, kde stál chrám, tím více rostlo pokaždé napětí. Protože toto město leželo ve výši téměř osm set metrů, bylo možno říci, že je ‚ozdobou krajiny, útěchou vší země‘. (Žalm 48:1, 2, NS) Tam v chrámě bylo možno slyšet předčítání z Jehovova Slova, bylo možno pozorovat kněze při jejich činnosti a slyšet zvuky mnoha hudebních nástrojů, které doprovázely hlasy levitských zpěváků k Jehovově chvále. Také služby, které se dříve prováděly ve stánku úmluvy, přispívaly k posílení víry a proto není divu, že David zvolal: „Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Jehovova.“ — Žalm 122:1.
16. Jaký užitek mají křesťané z poučení, kterých se jim dostává z Božího Slova při jejich shromážděních?
16 Dnes se sice křesťané neshromažďují třikrát do roka ve stánku úmluvy nebo v chrámu, ale scházejí se každý týden k biblickému studiu a k biblickým úvahám ve svých sálech království a občas se shromažďují ke kongresům. Na svých shromážděních, při kterých jsou poučováni z Božího slova, se navzájem podněcují k lásce a znamenitým skutkům. (Žid. 10:24, 25) Jsou těmito shromážděními povzbuzováni, stejně jako křesťané v Antiochii před devatenácti sty roky. Lukáš oznamuje: „Protože Judas a Síla byli také sami proroci, povzbuzovali bratry mnohým proslovem a posilovali je.“ (Sk. 5:30–32, NS) Společenství s bratry ve víře posiluje i ducha, neboť v Bibli čteme: „Železo železem se ostří; tak muž zostřuje tvář přítele svého.“ — Př. 27:17.
17. Co se doporučuje v souvislosti s odpovídáním na otázky a posloucháním v křesťanských shromážděních?
17 Abychom měli největší užitek z křesťanských shromáždění, měli bychom dobře přemýšlet, když služebník, který vede shromáždění, klade otázku. Jestliže se vyjadřujeme k některé otázce, měli bychom se snažit, abychom podali myšlenku vlastními slovy, neboť nemá přílišný význam, přečteme-li prostě odpověď z křesťanské publikace. Je důležité, abychom porozuměli významu. Etiopský eunuch, kterému kázal Filip, by pravděpodobně mohl odpovědět na některé otázky o Izaiášově proroctví, neboť je četl. Mohl by přečíst slovní znění. Nerozuměl však významu jednoho z uvedených mesiášských proroctví. Jeho hlubší význam mu nebyl jasný, dokud mu Filip nezvěstoval „dobré poselství o Ježíšovi“, začínaje příslušným textem. (Sk. 8:26–39, NS) Podobně se může i dnes objasnit obtížnější biblická myšlenka tomu, kdo přemýšlí a pozorně poslouchá při křesťanských shromážděních, když se vyjadřují jiní. Proto je dobré duchovně správně zpracovat poučení, které dostáváme při takovém shromáždění v biblickém proslovu, demonstraci nebo jiném podání.
18, 19. Jak mohou být povzbuzeny osoby, které jsou ostýchavé a jimž je zatěžko se vyjadřovat v křesťanských shromážděních?
18 Jsou však lidé, kterým je zatěžko se vyjádřit. Jsou ostýchaví a nechávají raději mluvit jiné, než aby sami něco řekli. Tito lidé jsou však povzbuzeni, když se dozví, že jiní, kterým se vedlo podobně, udělali v tomto ohledu pokroky. Pavel psal láskyplně Timoteovi: „Bůh nám nedal duch zbabělosti, ale síly a lásky a zdravého ducha. Proto se nestyď za svědectví o našem Pánu.“ (2. Tim.1:7, 8, NS) Jehova, ‚který nese den co den naše břemeno‘ a ‚nepřipustí, aby zakolísala tvá noha‘, ti pomůže, aby ses vyjadřoval v křesťanských shromážděních a jinde o své víře. — Žalm 68:19, Elb. b.; 121:3, Elb. b.
19 Kdo není obratným řečníkem, podobá se Mojžíšovi. Když se Jehova rozhodl, že osvobodí Izraele z Egypta prostřednictvím Mojžíšovým, Mojžíš řekl: „Prosím Pane [Jehovo], nejsem muž výmluvný, aniž poprvé, ani jakž jsi mluvil s služebníkem svým; nebo zpozdilých úst a neohbitého jazyka jsem.“ Jehova však postavil věc do správného světla a potom ještě řekl: „Já budu v ústech tvých a ústech jeho, a naučím vás, co byste měli činiti.“ (2. Mojž. 4:10–17) Áron byl sice Mojžíšovým mluvčím, ale Mojžíš sám také mnoho mluvil. Pátá kniha Mojžíšova se například skládá z různých řečí, které měl Mojžíš po Áronově smrti a krátce před svou vlastní smrtí. (4. Mojž. 20:22–29; 33:37, 38; 5. Mojž. 10:6; 34:1–8) Důvěřuj tedy v Jehovovu pomoc a vyjadřuj se volně v křesťanských shromážděních o své víře. Tak můžeš rovněž dokázat, že máš zalíbení v Božím domě. David řekl: „Budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, uprostřed shromáždění chváliti tě budu.“ (Žalm 22:23) Chceš-li to rovněž dělat, pak to dokaž tím, že se vyjadřuješ na křesťanských shromážděních, když se ti k tomu naskytne příležitost.
CHVÁLIT JEHOVU CELÝ DEN
20. Jaké oběti přinášejí Jehovovi lidé, kteří mají dnes potěšení v Božím domě? Proč to činí?
20 Před staletími zvolal David o Jehovovi: „Na každý den dobrořečiti budu tobě, a chváliti jméno tvé na věky věků.“ (Žalm 145:2) Cítíš také tak? Jestliže ano, měl bys neustále velebit Jehovu a nadále chválit jeho jméno. Pokud Izraelité měli zalíbení v Božím domě, přinášeli Jehovovi svědomitě přijatelné oběti ze svých zvířat a žňových výnosů. Lidé, kteří mají dnes potěšení v Božím domě, přinášejí jiný druh přijatelných obětí a činí to, protože chtějí velebit Jehovu a jeho jméno. Před dlouhou dobou byla jednou hříšnému izraelskému lidu adresována naléhavá slova: „Obratiž se, ó Izraeli, cele k Jehovovi Bohu svému, nebo jsi padl příčinou nepravosti své. Vezměte s sebou slova, a obraťte se k Jehovovi, a rcete jemu: Sejmi všelikou nepravost a dej, což dobrého jest, a budemeť se odplaceti volky rtů našich.“ (Oz. 14:1, 2) Jehovovi služebníci přinášejí nyní ‚ovoce svých rtů jako oběti‘ a berou si k srdci napomenutí: „Skrze něho [Ježíše Krista] obětujme Bohu oběť chvály vždycky, to jest ovoce rtů, oslavujících jméno jeho.“ (Žid. 13:15) Ano, velebí Jehovu s radostí, neboť káží a učí poselství o království. Dokaž, že máš zalíbení v Božím domě, a přinášej Jehovovi pravidelně takovou oběť chvály.
21. Jaké možnosti tedy máme, abychom dokázali, že máme zalíbení v Božím domě?
21 Dnes již sice není na zemi žádný stánek úmluvy a žádný nádherný doslovný Jehovův chrám, ale můžeš dokázat, že máš zalíbení v nádherném, duchovním chrámu. Spolupracuj bezvýhradně s duchovní chrámovou třídou. Projevuj nadále své zalíbení v Božím domě skutky, cti mimo jiné Jehovu i svými cennými věcmi, zůstávej čistý v duchovním ohledu, navštěvuj křesťanská shromáždění a podílej se na nich a veleb Jehovu s radostí po celý den. Nechť je tvůj postoj k Jehovovi, k jeho uctívání a k Božímu domu jako postoj Davidův, který prohlásil: „Jedné věci žádal jsem od Jehovy, téť vždy hledati budu: Abych přebýval v domě Jehovově po všecky dny života svého, a spatřoval okrasu Jehovovu, a zpytoval v chrámě jeho.“ — Žalm 27:4.
[Obrázek na straně 72]
Boží služebníci se radostně scházejí, aby se navzájem pobízeli k lásce a znamenitým skutkům; tím zostřují svého ducha.