Smýšlíš duchovně?

„SMÝŠLÍM skutečně duchovně?“ Tuto otázku by si měli jednou položit všichni, kteří tvrdí, že jsou služebníky Jehovy Boha. Proč? Pro slova apoštola Pavla, která čteme v 1. Korintským 2:14, 15 (NS): „Tělesný člověk nepřijímá věc Božího ducha, neboť jsou pro něj pošetilostí . . . Duchovní člověk však zkoumá skutečně všechno.“

Výraz „duchovní člověk“ v 1. Korintským 2:15 se vztahuje hlavně na následovníky Kristovy, kteří mají nebeské naděje. V určitém smyslu však mohou být označeni jako „duchovní lidé“ všichni, kteří skutečně slouží Bohu. O věrných mužích staré doby, například o Ábelovi, Noemovi, Abrahamovi, a mnohých věrných hebrejských prorocích a králích lze říci, že smýšleli duchovně, ačkoli měli pozemské naděje.

ZNAKY „DUCHOVNÍHO ČLOVĚKA“

„Duchovní člověk“, o kterém mluví apoštol Pavel, nechodí nikterak po celý den se zdánlivě svatým nebo zbožným obličejem. Nevystavuje na odiv své duchovní smýšlení. Ví, že zákoníci a farizeové, kteří útočili na Ježíše Krista, nebyli žádní „duchovní lidé“. Snad však za takové platili, protože se na veřejnosti dlouze modlili a oblékali se do nápadných náboženských rouch. Tím se však ve skutečnosti označili jako „tělesní lidé“ a jako pokrytci, neboť to dělali jen proto, aby byli viděni od lidí. — Mat. 6:5; 23:5.

„Duchovní člověk“ je přesným opakem. Modlí se k Jehovovi Bohu jedině přijatelným způsobem, totiž upřímně, „duchem a pravdou“. Má víru; ví, že je jeden Bůh, že Bůh žije, neboť celé viditelné stvoření o tom podává výmluvné svědectví. (Jan 4:24; Řím. 1:20) Protože „duchovní člověk“ ví, že Bůh „se stává dárcem odměny těm, kteří jej vážně hledají“, oddal se mu, aby mu sloužil a aby šel ve šlépějích Božího Syna, Ježíše Krista. — Žid. 11:6, NS; Mat. 16:24.

Stvořitel je pro „duchovního člověka“ skutečností. Jako Mojžíš, tak jde i on životem, jakoby viděl Boha, neviditelného. (Žid. 11:23–28) Protože Jehova Bůh pro něj skutečně existuje, spoléhá se na něj celým srdcem; nespoléhá se na svůj vlastní rozum, nýbrž uznává Boha na všech svých cestách. Proto se raduje, že může být spojen s Bohem modlitbou. Považuje za vzácnou přednost, že může mluvit s Bohem, a ví, že neustále potřebuje Boží pomoc. Proto si udělá čas, aby mohl denně chválit a velebit svého nebeského Otce, děkovat mu a předkládat mu své prosby. Nemá též nikdy tak naspěch, aby neměl před jídlem čas poděkovat Bohu a poprosit jej o jeho požehnání pro tento pokrm. — Přísl. 3:5, 6; Fil. 4:6, 7.

Ano, „duchovní člověk“ je si „vědom svých duchovních potřeb“. Ví, že člověk nežije „samotným chlebem“, nýbrž „každým výrokem, který vychází z Jehovových úst“. Potrava, oděv, přístřeší a zábavy nejsou jeho hlavními zájmy, nýbrž ‚hledá neustále nejprve království a jeho [Boží] spravedlnost‘. Je tak zaměřen jako žalmista, který řekl: „Jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.“ Má potřebu být pospolu s jinými duchovně smýšlejícími lidmi. — Mat. 5:3; 4:4; 6:25, 33; Žalm 119:97; Řím. 1:9–12.

„Duchovní člověk“ vykupuje proto denně čas, aby studoval Boží Slovo. Nejen že studuje denně Boží Slovo, Bibli, nýbrž snaží se též, aby rozuměl tomu, co čte. Je též rád ochoten přijmout pomoc a ví ze zkušenosti, že pomůcky k biblickému studiu, které vydává Společnost Strážná věž a které rozšiřují křesťanští svědkové Jehovovi, jsou velmi užitečné k poznání a porozumění Božího Slova a jeho záměru. Proto také navštěvuje shromáždění svědků Jehovových, kde může rozšířit své porozumění Božího Slova. — Sk. 8:30–35; Žid. 10:23–25.

Dalším podstatným znakem „duchovního člověka“ je jeho naděje. Není to slepá víra, nýbrž odůvodněná naděje, která je pro jeho duši tak jistá jako kotva, protože se opírá o Boží sliby, a o to, co oznamuje jeho Slovo o jeho skutcích v minulosti. Ví, že Bůh nemůže lhát. Protože má tuto naději, nenechá se nadměrně znepokojit rozšířením bezzákonnosti a násilností a špatnými vyhlídkami do budoucnosti. Ví, že nyní velmi brzy ‚přijde Boží království a Boží vůle se bude dít jak v nebi, tak i na zemi‘. — Mat. 6:10; Žid. 6:18, 19.

Protože ‚ústa mluví z hojnosti srdce‘, „duchovní člověk“ se raduje, že může mluvit o věcech, které jsou ve spojení s Božím Slovem a Božím záměrem. Když je při družných příležitostech pospolu s jinými, jako při stavbě nebo čištění sálu království nebo při předkongresových pracích, snaží se taktním způsobem uvést hovor na téma, které buduje a posiluje víru. — Mat. 12:34.

„DUCHOVNÍ ČLOVĚK“ SE ŘÍDÍ PODLE BOHA

Člověk může být idealisticky zaměřen a mít ušlechtilé smýšlení, ale přesto nemusí smýšlet duchovně. Proč ne? Protože duchovní zaměření znamená víc, než jen zajímat se o blaho lidí jako nějaký lidumil.

„Duchovní člověk“ ví, že příkaz milovat svého bližního jako sama sebe je druhým příkazem a že první a nejdůležitější příkaz zní: „Musíš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí a celou svou silou.“ — Marek 12:29 až 31; Luk. 6:31.

Ano, „duchovní člověk“ se řídí podle Boha. Nechává se vést Božím Slovem, ne lidskými úvahami. Neplní své úkoly na svém pracovišti jen na oko, aby se líbil lidem, nýbrž „v bázní Jehovově“, „jako pro Jehovu“. Nesplácí pouze césarovy věci césarovi, nýbrž také Boží věci Bohu. Je výlučně oddán Jehovovi. — Kol. 3:22, 23, NS; Mat. 22:21; 2. Mojž. 20:5.

„DUCHOVNÍ ČLOVĚK“ JAKO DOZORCE

„Duchovní člověk“ neztrácí nikdy se zřetele křesťanské zásady ve styku se svými spolukřesťany. Zvlášť jako dozorce nad jinými křesťany pečlivě dbá o to, aby se nechal vést křesťanským zásadami. Může se například stát, že dozorce v Boží organizaci zastává také odpovědné postavení v obchodním světě. Protože celý den jedná s lidmi, kteří nejen že vycházejí ze sobeckých úvah, ale jsou snad též rychle ochotni využít dobrotivosti a laskavosti, je snad někdy tvrdý a nelaskavý.

Jestliže není opatrný, jedná tak nakonec i se svými křesťanskými bratry, kteří nezištně slouží Bohu. To by však bylo nejen nemoudré a nesprávné, ale též nelaskavé. Vyvaruješ se této chyby? Přemýšlej, kolik práce musel zvládnout Ježíš jen v několika málo letech. Vybral by si snad za své apoštoly téměř výlučně prosté Galilejce, kdyby byl zaměřen pouze na výkonnost? Jakou s nimi měl přece trpělivost!

Jestliže jsi dozorce — dozorce sboru nebo odpovědný bratr kongresu nebo kongresového oddělení —, bylo by dobře, kdybys v tomto ohledu napodoboval Ježíše. Ačkoli máš dbát o to, aby práce byla správně vykonána, nebylo by jistě dobré, kdybys jednal se svými bratry přísně a stroze jako bezohlední obchodní vedoucí nějakého velkopodniku. Ačkoli snad na tebe doléhají mnohé věci, jako tomu bylo v případě apoštola Pavla, neměl bys přesto nikdy zapomenout projevovat jiným porozumění. (2. Kor. 11:29) Nebylo by daleko lepší, kdybys přátelsky řekl svým bratrům, místo abys jim dával krátké strohé příkazy: „Udělal bys to prosím?“ nebo: „Byl bys tak laskav a vyřídil to?“ Jistě by to udělali! Snaží se dělat všechno, co přispívá k podpoře Jehovova díla, a dělají to z lásky. Nebylo by též lepší, kdybys začal den úvahou o denním textu a příslušném komentáři, než abys dbal jen o to, aby každý byl včas u své práce?

Kdyby tvoji křesťanští bratři tak rychle nechápali nebo neměli ještě tak správné porozumění, neměl bys ztrácet trpělivost a myslet si, že by to měli vědět lépe. Ne, ale buď příkladem svou horlivostí a svou výkonností, nikdy však jiné nepoháněj a neočekávej též od nich, že udělají to, co uděláš ty. Mysli spíše na to, že máš přinášet ve styku se svými bratry ovoce Božího svatého ducha, především lásku, laskavost a mírnost. — Gal. 5:22, 23.

Mohli by křesťané mnohdy smýšlet duchovně v ještě plnější míře? Někteří, kteří se účastní Božího díla, mají sklon nechat se vést způsobem myšlení „tělesného člověka“ ve styku se svými křesťanskými bratry, zvlášť tehdy, když jsou představeni jiným. Apoštol Pavel řekl v této souvislosti: „Bratři, prosím a napomínám vás skrze Pána Ježíše, tak jak jste přijali od nás poučení, jak máte chodit a líbit se Bohu, tak jak skutečně chodíte, abyste to neustále činili ještě plněji.“ — 1. Tess. 4:1, NS.

Smýšlíš tedy skutečně duchovně? Je dobře, jestliže můžeš odpovědět na tuto otázku kladně. Pak však zůstává otevřená ještě otázka, zda můžeš smýšlet duchovně v ještě plnější míře. Jestliže ano, pak to čiň, neboť to obšťastní tebe i bližní!