Nikomu neodplácet zlé zlým
1. Proč jsou v dnešních dnech „kritické časy, jimž bude těžko odolávat“?
ČTEME-LI dnes zprávy v denním tisku, přicházíme k nezvratnému závěru, že lidé milují sami sebe, milují peníze, jsou povýšení, pyšní, rouhači, neposlušní rodičů, nevděční, neloajální, bez přirozené náklonnosti, nepřístupní jakékoli dohodě, pomlouvači, bez sebeovládání, prudcí, bez lásky k dobrému, že jsou zrádci, svéhlaví, nadutí pýchou, že milují zábavy více než Boha a že sice mají způsob oddanosti Bohu, ale vzhledem k její síle se prokazují jako falešní. Zdá se, že mnozí špatní lidé postupují od zlého k horšímu. Pozoruješ-li světové poměry z takového realistického hlediska, neznamená to, že bys smýšlel negativně, pouze je z toho patrné, že vidíš skutečnosti takové, jaké opravdu jsou. Překvapí tě možná, když zjistíš, že nejsi první, kdo takto smýšlí. Jeden muž, který žil téměř před 2 000 lety, byl inspirován Jehovou Bohem, aby zapsal proroctví o dnech, v nichž žijeme. Tento muž, apoštol Pavel, označil tuto dobu jako poslední dny. Napsal: „To však věz, že v posledních dnech nastanou kritické časy, jimž bude těžko odolávat“, a potom popsal postoj a způsob jednání dnešních lidí výše uvedenými slovy. — 2. Tim. 3:1–5, 13, NS.
2. Jak dalece panovaly ve dnech Noemových podobné poměry jako dnes a co o tom řekl Ježíš?
2 Byla již někdy doba, kdy by špatnost lidí na zemi byla tak velká, jako dnes? Ano, podle 1. Mojžíšovy 6:5, 11 a 12 praví zpráva: „Jehova tudíž viděl, že špatnost člověka vzrostla na zemi a že každý sklon myšlenek jeho srdce byl po všechen čas jen zlý. A země byla zkažena v Božích očích a země byla naplněna násilím. Viděl tedy Bůh zemi, a hle, byla zkažena, neboť všechno tělo zkazilo svou cestu na zemi.“ Je pro nás útěchou, zjistíme-li, že Jehova, všemohoucí Bůh, nepřehlížel tuto špatnost, ale podnikl kroky, aby zemi od ní očistil. Tato zpráva a jiné zprávy v Bibli jsou útěchou pro všechny, kteří nenávidí zlo, neboť tyto zprávy dokazují, že v takových špatných dobách Bůh zasahuje. Pro nás jsou dnešní kritické časy důkazem toho, že Kristus Ježíš je přítomen a panuje jako nebeský král uprostřed svých nepřátel. Když byl Ježíš na zemi, pronesl následující prorocká slova, která čteme u Matouše 24:37–39: „Neboť jako byly dny Noemovy, tak bude i přítomnost Syna člověka. Neboť jako byli v těch dnech před potopou, když jedli a pili, muži se ženili a ženy se vdávaly, až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nepovšimli si, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla, tak bude přítomnost Syna člověka.“ (NS) V téže kapitole (verš 34) čteme dále Ježíšova slova: „Opravdu pravím vám, že tato generace v žádném případě nepomine, dokud se nestanou všechny tyto věci.“ Podle toho je v blízké budoucnosti konec tohoto zlého světa a můžeme porozumět, proč apoštol Pavel označil dnešní dny jako poslední. — Žalm 110:1, 2.
3. Jak reagují někteří lidé na dnešní světové události?
3 Protože poměry jsou dnes takové, jak je popsal apoštol Pavel, a protože se stále zhoršují, projevuje se v celém světě mnoho špatných vlivů, pod nimiž musí lidé velmi trpět. Často se vyskytuje nespravedlnost a mnoha lidem se již stalo mnoho bezpráví a trpkých křivd. Žijeme v neklidném věku násilí, v němž lidé reagují zcela rozmanitým způsobem podle svých citů a znalostí. Na denním pořádku jsou války, stávky, protestní akce, vzpoury, demonstrace a odvetná opatření za skutečné nebo domnělé škody. Mnohé těžkosti jsou vyvolány nacionalismem. Jsou lidé, kteří se spolu spolčují k násilným skutkům. Jiní hledají prostředky a cesty k obnovení přítomného světa. Každý jednotlivec vidí, že je nucen se rozhodovat, jak má reagovat na všechny tyto věci a kterou cestou se má dát.
4. Jak reaguje křesťan na přítomné světové poměry?
4 Mnohé z věcí, které jsme slyšeli, nebo které jsme snad sami zažili, by mohly vyvolat naši nelibost. Jako praví křesťané bychom však měli myslet na to, že skuteční křesťané sice jsou ve světě, ale nejsou částí světa a svět nenapodobují. (Jan 15:17 až 16:4) Tyto poměry nás podněcují k tomu, abychom ještě intenzivněji četli Bibli a abychom pozorně sledovali, jak se vyvíjí světové dění v souladu s biblickými proroctvími, která byla zapsána před mnoha staletími. Nedáme se tím odvrátit od činnosti nebo díla, které musejí provádět křesťané v této zvláštní době. Abychom mohli lépe uchovat rovnováhu, měli bychom myslet na vzorný způsob jednání Ježíše Krista, za jehož života se v tomto světě stalo mnoho bezpráví a mnoho špatností (mezi jiným stětí Jana Křtitele), a přece se Ježíš nesnažil obnovit tehdejší svět. Konal dílo, které mu uložil Bůh. Neustále kázal poselství o království. — Jan 9:4.
5. Co je předpokladem lásky k nepřátelům?
5 Ježíš také skutečně uplatňoval to, co kázal. V jednom z jeho prvních učení, která vyjádřil v kázání na hoře, vyplývá, proč by měli synové Boží milovat své nepřátele. „Slýchali jste, že bylo říkáno: ‚Budeš milovat svého bližního a nenávidět svého nepřítele.‘ Ale já vám pravím: Neustále milujte své nepřátele a modlete se za ty, kteří vás pronásledují, abyste se prokázali jako synové svého Otce, který je v nebesích, neboť on dává svému slunci vycházet nad zlými i nad dobrými a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé. Neboť milujete-li ty, kteří milují vás, jakou máte odměnu? Což výběrčí daní nečiní totéž? A zdravíte-li pouze své bratry, co mimořádného tím činíte? Nejednají lidé z národů právě tak? Musíte tedy být dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Mat. 5:43–48, NS) Takový způsob jednání zřejmě předpokládá velkou míru zralosti a sebeovládání i trpělivosti, ale s pomocí Božího ducha je možné takto jednat, a podle výkladu apoštola Pavla v dopise Galatským (5. kapitola) je sebeovládání a trpělivost ovocem Božího ducha.
6, 7. Při kterých příležitostech projevil Ježíš sebeovládání přes bolestné zkušenosti?
6 Kristus Ježíš měl schopnost klidně uvažovat a vždy ovládal své jednání. I když byl potupován a pronásledován, nemyslel na to, aby odplácel zlé zlým. Když byl protiprávně zatčen a jeden z jeho druhů uťal ucho otroku velekněze, řekl mu: „Zastrč svůj meč opět na jeho místo, neboť všichni, kteří berou meč, mečem zahynou. Nebo si myslíš, že bych se nemohl obrátit na svého Otce, aby mi opatřil v tomto okamžiku víc než dvanáct legií andělů?“ (Mat. 26:52, 53, NS) Byl by si tedy mohl vyprosit pomoc nejméně 60 000 andělů, ale neučinil to, neboť se ovládal.
7 Ani tehdy, když Ježíš po hlubokém ponížení a mnoha bolestech umíral na mučednickém kůle, neprojevil žádné pocity nenávisti. „Ježíš však řekl: ‚Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.‘ Dále metali losy, aby si rozdělili jeho oděv. A lidé stáli a dívali se. Ale vladaři se posmívali a říkali: ‚Jiné zachraňoval, nechť zachrání sám sebe, je-li tento muž Kristus Boží, vyvolený.‘ I vojáci se mu posmívali, přistupovali k němu a nabízeli mu kyselé víno a říkali: ‚Jsi-li král židovský, zachraň se.‘ Nad ním byl také nápis: ‚To je král židovský.‘ A jeden z pověšených zločinců mu začal potupně říkat: ‚Ty jsi Kristus, že? Zachraň sebe i nás.‘ V odpovědi jej druhý pokáral a řekl: ‚Vůbec se nebojíš Boha, když jsi nyní v témž soudu? My dostáváme v plnosti, co si zasloužíme za to, co jsme činili. Ale tento člověk neučinil nic nepatřičného.‘ Dále řekl: ‚Ježíši, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království.‘ Řekl mu: ‚Vpravdě ti dnes pravím, budeš se mnou v ráji.‘“ — Luk. 23:34–43, NS.
8. S čím musejí počítat následovníci Ježíše Krista?
8 V téže kapitole, v níž Pavel popsal poměry v posledních dnech, napsal o křesťanech: „Vskutku, všichni, kteří chtějí žít s oddaností Bohu, ve spojení s Kristem Ježíšem, budou také pronásledováni.“ (2. Tim. 3:12, NS) Podle toho patří k životu pravého křesťana, aby vzal na sebe potupu, pronásledování a utrpení, a Ježíš nám dal svým postojem a svým sebeovládáním příklad hodný napodobení. Petr napsal: „Vskutku k tomuto běhu jste byli povoláni, neboť také Kristus trpěl za vás, zanechávaje vám vzor, abyste těsně následovali jeho šlépějí. Nedopustil se žádného hříchu, ani nebyla nalezena lest v jeho ústech. Když mu bylo spíláno, nezačal odpovídat spíláním. Když trpěl, nepočal vyhrožovat, nýbrž svěřoval se nadále tomu, jenž spravedlivě soudí.“ — 1. Petra 2:2–23, NS:
9. Co doporučuje 12. kapitola dopisu Římanům těm, kteří žijí ve zlých dobách?
9 V prvním století našeho letopočtu museli následovníci Kristovi jako Boží služebníci mnoho trpět ze strany zlých lidí. Římská říše byla známa tím, že pronásledovala křesťany. V oněch dnech bylo křesťanů velmi mnoho. Pronásledování však nezpůsobilo, že by odpláceli zlé zlým — což by hříšní lidé považovali za „samozřejmé“. Překonávali tuto reakci tím, že přeměňovali svou mysl, jak jim to doporučoval často pronásledovaný apoštol Pavel: „Proto vás snažně prosím, bratři, při Božích slitováních, abyste předkládali svá těla jako oběť, která je živá, svatá, Bohu přijatelná, svatou službu se svou silou rozumu. A neutvářejte se již podle tohoto systému věcí, ale přeměňujte se přetvářením své mysli, abyste se sami přesvědčili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá vůle Boží. Radujte se v naději. Vytrvejte v soužení. Buďte stálí v modlitbě. Nadále žehnejte těm, kteří vás pronásledují. Žehnejte a nezlořečte. Nikomu neoplácejte zlé zlým. Starejte se o to, co je správné v očích všech lidí. Je-li to možné, pokud na vás záleží, buďte pokojní ke všem lidem. Nemstěte se sami, milovaní, ale dejte místo hněvu; vždyť je psáno: ‚Pomsta je má, já odplatím, praví Jehova.‘ Ale je-li tvůj nepřítel hladový, nakrm jej, je-li žíznivý, dej mu něco pít, neboť učiníš-li to, nakupíš žhavé uhlí na jeho hlavu. Nenech se přemoci zlem, ale přemáhej neustále zlo dobrem.“ — Řím. 12:1, 2, 12, 14, 17–21, NS.
10. Jak se můžeme vyvarovat hříchu odplácení?
10 Abychom se neprovinili hříchem odplácení, musíme mít takový postoj, jako měl Ježíš. Tento postoj je určitým druhem zbraně, která slouží jako ochrana. Petr dal radu: „Protože tedy Kristus trpěl v těle, také vy se vyzbrojte týmž smýšlením, protože ten, kdo trpěl v těle, upustil od hříchů.“ — 1. Petra 4:1, NS.
11. a) Co zažila Dína a proč ji postihlo toto neštěstí? b) Jakého hříchu se dopustili Simeon a Lévi, protože byla potupena jejich sestra? c) Jaké následky měla tato odplata pro Simeona a Lévi?
11 Studium Bible nám ukazuje, proč je dobré, dbát této rady ve zlých dobách. Vzpomeňme si na příklad na Dínu, o níž se mluví v 1. Mojžíšově, kapitole 34. Tato Jákobova dcera jednala velmi pošetile, neboť vyhledávala společnost osob, které neuctívaly Jehovu Boha a nemilovaly jeho zákon. To vedlo nakonec k tomu, že byla znásilněna mladým mužem jménem Sichem. Stalo se jí tedy něco zlého. Její otec Jákob nemyslel na odplatu, ale jeho synové byli velmi rozezleni a předsevzali si, že se pomstí na Sichemovu lidu. Simeon a Lévi pobili všechny muže ve městě, v němž byla potupena jejich sestra Dína, a jejich bratři jim pomohli zpustošit město. Tím si Simeon a Lévi přivodili vinu krve, a to se nelíbilo jejich otci. Později, když Jákob umíral a přišel čas, aby požehnal svým synům, řekl o těchto dvou synech: „Simeon a Lévi, bratři, nástrojové nepravosti jsou v příbytcích jejich. Do tajné rady jejich nevcházej duše má, k shromáždění jejich nepřipojuj se slávo má; nebo v prchlivosti své zbili muže a svévolně vyvrátili zeď. Zlořečená prchlivost jejich, nebo neústupná; i hněv jejich, zatvrdilý jest. Rozdělím je v Jákobovi, a rozptýlím je v Izraeli.“ (1. Mojž. 49:5–7) Skutečnost, že Simeon a Lévi odpláceli zlé zlým, jim tedy nepřinesla nic dobrého.
12. a) Jaké požehnání udělil Jákob Josefovi, zatímco nemluvil dobře o Simeonovi a Lévi? b) Jakým způsobem jednání si Josef zasloužil takové požehnání?
12 Josef naproti tomu projevil jiného ducha a jeho otec mu požehnal: „Požehnání otce tvého silnější budou nad požehnání předků mých, až k končinám pahrbků věčných; budou nad hlavou Josefovou, a na vrchu hlavy Nazarejského mezi bratřími jeho.“ (1. Mojž. 49:26) Josefovi způsobili předtím jeho bratři mnoho zlého. Prodali jej do otroctví, čímž se dostal do Egypta. Protože Josef měl Jehovovo požehnání, dostalo se mu v zemi egyptské velké cti a vážnosti. Když propukl hladomor, putovali jeho bratři do Egypta, aby odtud přinesli potravu. Mocný Josef vůči nim neprojevil pomstychtivost. Neoplácel jim zlé zlým, ale prokázal jim lásku a byl hotov jim odpustit. „Tedy padl na šíji Benjamina, bratra svého, a plakal; Benjamin také plakal na šíji jeho. A políbiv všech bratří svých, plakal nad nimi; a potom mluvili bratři jeho s ním.“ (1. Mojž. 45:14, 15) Toto jednání přineslo požehnané výsledky. Celá rodina byla opět sjednocena a s Josefovou pomocí přežila hladomor.
13. a) Která třída lidí ve starověkém lidu izraelském musela snášet mnoho zlého? b) Které zkušenosti Davidovy to vhodně znázorňují? c) Co doporučuje Jakub vzhledem k těmto zkušenostem?
13 Jákobovi potomci jednali různě: někteří jednali špatně, jiní naproti tomu trpěli zlým jednáním. K těm, kteří museli vytrpět velmi mnoho špatného, patřili Jehovovi proroci, kteří mluvili v jeho jménu. Utrpení jim působili hlavně příslušníci jejich vlastního národa, kteří ztratili Jehovova ducha a holdovali sklonům hříšného těla. Vysoce váženým mezi muži tohoto lidu byl i Saul, první král. Byl by mohl vykonal mnoho dobrého; místo toho však jednal pošetile, přestoupil Boží příkazy a proto ztratil Jehovovu přízeň. Jeho současníku Davidovi požehnal Jehova vítězstvím nad Goliášem. Saul se proto Davida bál. Začal jej nenávidět a pomýšlel na to, aby jej zabil. Chtěl přibodnout Davida kopím na stěnu, ale David se mu uhnul. Znovu a znovu se pokoušel způsobit Davidovi něco zlého. Bez ohledu na to projevoval David Božího ducha a nedal se strhnout k tomu, aby se Saulovi pomstil. David Saula litoval a byl rozhodnut přenechat tuto věc Jehovovi Bohu. (1. Sam. 18:15, 25; 19:10, 11; 24:4–15) David byl jen jeden z proroků, kteří trpěli zlem. Bylo ještě mnoho jiných, kteří nám rovněž zanechali dobrý příklad hodný napodobení. Je nesporné, že ti, kteří pěstovali trpělivost vůči zlým, dosáhli Boží přízně. Proto je napodobujme! „Bratři, vezměte si ve snášení zlých věcí a v projevování trpělivosti za vzor proroky, kteří mluvili ve jménu Jehovově. Hle! Prohlašujeme za šťastné ty, kteří vytrvali. Slyšeli jste o vytrvalosti Jobově a viděli jste, jaký výsledek Jehova dal, že Jehova je velmi něžný v náklonnosti a soucitný.“ — Jak. 5:10, 11, NS.