Kdo je vlastně Bůh?

PRO mnohé děti je Bůh někým, kdo skutečně existuje, někým, před nímž mají velkou úctu, ale jehož se nijak nebojí. Dopisy, které na pokyn napsaly Bohu děti mladší než deset let, jsou podivuhodně upřímné, vyznačují se půvabnou jednoduchostí a prozrazují velkou uctivou bázeň. Jedno dítě například napsalo:

„Milý Bože! Byl jsi velmi unaven, když jsi vytvořil zemi a člověka a všechna zvířata a trávu a hvězdy? Chtěl bych se tě zeptat ještě na mnoho věcí.“ Pro toto dítě Bůh zřejmě existuje. Neví o něm mnoho, a ochotně se chce učit, neboť by se jej chtělo „zeptat ještě na mnoho věcí“.

Jiné dítě napsalo v podobném smyslu: „Milý Bože! Jaké to je, když někdo umírá? Nikdo mi to nechce říci. Ale nechtěl bych zemřít.“

Děti mají obvykle živou, i když nedostatečnou představu o Bohu. Jako dospělí již mnozí nemají tuto důvěru a toto spolehnutí na Boha. Jejich pozdější vzdělání často otřese jejich vírou.

DĚTSKÁ VÍRA?

Má to znamenat, že je dětské věřit, že Bůh je osoba, která se stará o záležitosti na zemi? Je tento Bůh pouze produktem dětské představivosti? Je pouze výtvorem fantazie jako Mikuláš?

Povšimněme si následujícího: Celý vesmír svědčí o podivuhodném plánování a pořádku. „Stačí mi“, řekl zemřelý vědec Albert Einstein, „abych přemýšlel o podivuhodné stavbě vesmíru, kterou můžeme nezřetelně vnímat, abych se pokorně snažil postihnout alespoň nepatrnou část inteligentní moci, která je vyjádřena v přírodě.“ Čeho je důkazem tento úžasný pořádek a tato inteligentní moc, jež je zde vyjádřena?

Ze zkušenosti víme, že inteligence předpokládá ducha a duch předpokládá mozek v organismu nějakého jedince. Veliký duch, který odpovídá za plánování a pořádek ve vesmíru, musí tedy být duchem nejvyšší bytosti nebo vznešené osobnosti, jež se nazývá Bůh, která má jak určité tělo tak i individualitu a určité schopnosti.

MLHAVÉ PŘEDSTAVY

Většina lidí sice řekne, že snad věří v Boha. Co si však představují pod pojmem Bůh? Dívají se na něj jako na osobu? Přejí si dovědět se o něm více a sloužit mu? Jakou představu máš ty o Bohu?

Vůdčí teologové říkají, že Bůh je „základ a smysl bytí“, „moc bytí“, „poslední skutečnost“ atd. Co to však znamená? Tyto popisy Boha jsou klamné, nedávají možnost pochopit, kdo vlastně Bůh je. Pouze lidi matou a bezpochyby nesou vinu za to, že dnes má tolik lidí jen mlhavou představu o Bohu.

Většina lidí také sotva co podnikla k poznání Boha. Neobrátili se k jeho Slovu, Bibli, aby se dověděli, co říká sám o sobě. Proto také nemají přání modlit se k Bohu, což zčásti také vyplývá ze skutečnosti, že nevědí, jak by jej měli oslovovat — na příklad jakým jménem.

Nevědí také, o čem by měli s Bohem mluvit. Podivuhodná opatření, která Bůh učinil pro lidstvo, jim nic neříkají.

Mnozí lidé myslí po celý svůj život daleko méně na Boha a na to, co učinil, než na svou práci nebo na jiné životně důležité věci. Teprve když jsou ve velké nouzi, vzpomenou si na něj. Teprve když jsou tak těžce nemocní, že jim již žádný lékař nemůže pomoci, prosí Boha o pomoc. Podle jejich mínění je zřejmě teprve tehdy čas k modlitbě, když všechno ostatní již nepomáhá. Projevuje však takový postoj upřímnou vděčnost za to, co Bůh činí?

Většina lidí zřejmě Boha nepovažuje za starostlivého Otce, který se laskavě stará o svoje děti, ale za bytost, která je od nich velmi daleko a nemá na nich žádný zájem. Údajně sice věří, že Bůh stvořil vesmír a uvedl v existenci člověka a ostatní složité životní formy na zemi. Zároveň však zastávají názor, že lidstvo bylo nyní ponecháno sobě samému, že se Bůh již nezabývá problémy na zemi a nečiní nic, aby je řešil.

Odpovídá to pravdě? Je Bůh skutečně jen nezaujatým divákem nebo je laskavým Otcem ochotným pomáhat? Co je známo o Bohu? Kdo je skutečně? Jakou představu bychom o něm měli mít? Jaké povinnosti máme vůči němu?

OSOBNÍ BŮH

Bůh není žádná abstraktní síla nebo moc, ale je to osoba. To neznamená, že by měl tělo z masa a krve jako člověk. Nikoli, je neviditelnou osobností. „Bůh duch jest“, říká Písmo svaté. (Jan 4:24) Bible dále říká, že Bůh „činí posly své duchy“ podobně jako je duch on sám. — Žalm 104:4.

Andělé mají jména; jeden z nich se například podle Bible jmenuje „Gabriel“. Také Bůh má jméno, které jej odlišuje od všech ostatních osob. (Luk. 1:26) Zní toto jméno Ježíš? Mnozí zbožní lidé byli svedeni k tomuto názoru. Bible však jasně ukazuje, že Ježíš je jméno Božího Syna. (Luk. 1:31, 32) Ježíš podle toho není Bůh, ale pouze Boží Syn. Ježíš stále poukazoval svým následovníkům na to, že mají uctívat jeho Boha a Otce v nebesích a jemu sloužit.

Během své pozemské činnosti učil Ježíš Kristus své následovníky, aby se modlili ve spojení s Božím jménem takto: „Otče náš, kterýž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé.“ (Mat. 6:9) Během své další pozemské činnosti řekl Ježíš v jedné modlitbě o Božím jménu: „Oznámil jsem jméno tvé lidem, které jsi mi dal z světa.“ — Jan 17:6.

Proto je pro nás nanejvýš důležité znát Boží jméno a používat je. Používal je Ježíš i všichni ostatní věrní Boží služebníci. Ano, Boží vlastní jméno se v Bibli vyskytuje asi 7 000krát! Na příklad v žalmu 83:19 čteme: „A tak ať poznají, že ty, kterýž sám jméno máš Jehova, jsi nejvyšší nade vší zemí.“

Ano, Jehova je Boží jméno, které si sám vyvolil. „Já jsem Jehova“, praví Bůh, „toť jest jméno mé, a slávy své jinému nedám.“ (Iz. 42:8) V původní hebrejské řeči Bible bylo Boží jméno zapsáno ve formě tetragrammatonu (יהוה). O tetragrammatonu čteme: „Hebrejské slovo bez samohlásek sestávající z písmen JHVH (nebo JHWH, YHVH, YHWH), které představuje ‚nevyslovitelné jméno‘ Boží . . . je všeobecně reprodukováno jako ‚Jehova‘.“ — The American College Dictionary, strana 1 252.

Jako věrní Boží služebníci v minulosti, tak i v dnešní době používají praví křesťané Boží jméno. Činí se to v tvé církvi? Jestliže nikoli, pak nemůže mít pravé náboženství, neboť Bůh řekl: „Pozná můj lid mé jméno.“ Měl by nejen vědět, jak toto jméno zní, ale měl by je také poznat jako jméno, které je oslavováno pro Boží skutky. Bible dále říká: „Kdož by koli vzýval jméno Jehovovo, vysvobozen bude.“ (Iz. 52:6, NS; Řím. 10:13; Joel 2:32) Jak je tedy důležité spojit se s lidmi, kteří chválí Boží jméno a prokazují mu úctu!

LASKAVĚ SE O NÁS STARÁ

Víme-li, kdo vlastně Bůh je, pak je mnohé, o čem s ním můžeme mluvit. Stačí jen, abychom se rozhlédli kolem sebe a všimli si jeho podivuhodných skutků. „Kterýž učinil zemi mocí svou“, je psáno v Bibli, „kterýž utvrdil okršlek světa moudrostí svou . . . kterýž působí to, aby vystupovaly páry od okraje země, . . . a vyvodí vítr z pokladů svých.“ (Jer. 10:10–13) Kdo pozoruje s oceněním tyto věci, cítí se nucen zvolat s žalmistou: „Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Jehovo! Všeckys je moudře učinil, plná je země bohatství tvého.“ — Žalm 104:24.

Někdo však možná těžce pracuje, aby opatřil svým rodinným příslušníkům obživu a oděv. Pracuje možná od rána do večera, aby zasel do země semeno, a pak usilovně pracuje pod horkým sluncem, aby sklidil úrodu. Kdo však působí, že semeno vyroste a nakonec přinese výživné plody, které dají jeho dětem sílu a umožní jim růst? Jak může toto semeno, ve spojení s trochou vody a země způsobit takové podivuhodné výsledky? Může to způsobit člověk? Nikoli, to je Boží jednání! On je „Bůh, který dává vzrůst“. — 1. Kor. 3:7, NS.

Bible má pravdu, když říká, že nám Bůh dává ‚z nebe déšť a časy úrodné, a naplňuje pokrmem a potěšením srdce naše‘. (Skut. 14:15–17) Jako je dítě odkázáno na své rodiče, kteří se starají o jeho životní potřeby, tak je lidstvo odkázáno na Jehovu Boha. Skutečně s láskou o ně pečuje! Bible říká: „On dává všechněm život i dýchání i všecko“, a „jím živi jsme, a hýbeme se i trváme“. — Skutky 17:25, 28.

Měli bychom proto projevovat ocenění a vděčnost. Měli bychom Bohu děkovat za potravu, kterou požíváme, za vzduch, který dýcháme, za přírodní krásy, z nichž se těší náš zrak, za zvuky, které potěšují náš sluch, a za jeho mnohá jiná požehnání. Činíš to? Děkuješ například Bohu ze srdce za to, co jíš? On způsobil, aby to vyrostlo.

MÁ UPŘÍMNÝ ZÁJEM O ČLOVĚKA

Člověk však nežije pouze z hmotných věcí, které mu Bůh opatřil. Tyto věci jej sice udržují po celou dobu při životě, později se však množí nevyhnutelné zničující účinky hříchu, a nakonec člověk umírá. Tento vývoj nemůže člověk zadržet přes pokroky, kterých bylo dosaženo na poli lékařství. To ukazuje, jak velice jsme i v tomto ohledu odkázáni na opatření, která pro nás Jehova učinil. Učinil Jehova skutečně taková opatření?

Ovšem! Ačkoli oba první lidé se mu vzepřeli a většina z jejich potomků na něj nebere ohled, neponechal lidstvo sobě samému bez naděje a bez vedení. Nikoli! „Tak velice Bůh miloval svět [lidstvo], že dal svého jednozplozeného Syna, aby žádný, kdo projevuje víru v něj, nebyl zničen, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16, NS) Jak vděčni bychom mu za to měli být! Jehova seslal svého milovaného nebeského Syna jako výkupné na zem a tím poskytl všem lidem možnost věčně žít v novém systému a být šťastní. — Mat. 20:28.

Jehova je skutečně podivuhodný Bůh! Není lhostejným divákem, ale je skutečně milujícím Otcem, který se stará o lidstvo. Neobrátil se k němu zády a také lidstvo nenechal v nevědomosti o přítomných politováníhodných poměrech. Nikoli, Bůh jasně ukázal, proč člověk umírá, jak bude odstraněna smrt a proč tak dlouho připouští zlo a utrpení lidí. To všechno nám dává vědět prostřednictvím svého Slova, Bible.

Proto máme povinnost vůči Jehovovi, pravému Bohu. Jestliže bychom si přáli jeho požehnání a věčný život, musíme použít možnosti poznat jej. Jde při tom o náš život. Ježíš Kristus řekl: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi poslal, o Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3, NS) Bezpodmínečně bychom si tedy měli vyhradit čas pro pravidelné studium Bible! Neodkládej to. Svědkové Jehovovi ti rádi pomohou získat toto cenné poznání o Bohu a o jeho předsevzetí. Pamatuj: Jde o tvůj život!